Jsem rozčílen, protože jsem tenhle report měl už hotovej a následně si ho smazal. Ten minulej byl samozřejmě plnej dobrejch vtipů, informací apod. o který budete díky mojí chabý paměti ochuzeni. :) Takovej jsem vůl.

Ale taky byl ten původní report dost dlouhej, tak mám aspoň příležitost to zkrátit.

Vezmu to zpětně, proti času. To je přesně téma naší desky. Ale vlastně to moc nesouvisí. Jde o to, že se mi to líp píše.

V sobotu jsme vyjeli na koncert do Vrchlabí. Po cestě jsme skoro ztratili jedno kolo, protože bylo kompletně povolený (ano, je to reklama jednomu nejmenovanému železnobrodskému pneuservisu, který je cítit nedobrou pizzou). Ale dojeli jsme a zjistili, že Vrchlabí není vůbec marný město, ba naopak. Pěkný centrum, zámek a celkem to tam žije. Přijeli jsme brzo, ale aspoň jsme se stihli aklimatizovat na baru a seznám s B_side, což je parta skvělých lidí, který taky dělají skvělou muziku. Celou akci odstartovali Sticks & Picks - mladí kluci hrající covery Beatles, Green Day a dalších klasik. Mělo to styl, drive a celý nás to děsně bavilo. Po nich nastoupili právě B_side a my jenom čuměli. Totální masakr - výtečně sehraný, super pódiovej projev a vůbec to bylo nějaký moc dobrý. Jsme velmi mile překvapeni a zároveň zklamání, že tuhle partu neznáme už dýl. Pak nastupujeme my, což není v tu chvíli tak úplně jednoduchý, ale musíme se s tím porvat. Jde to, a to i protože máme klubový koncerty nejradši a dlouho jsme žádnej nehráli. Dokonce snad i dvakrát přidáváme. Následuje dojezd na baru s panem J. Beamem a příjezd domů při svítání a zpěvu ptactva.

Přesuňme se o dva týdny zpět - sedíme v autě a jedeme asi rychlostí 20km/h po silnici E442 směr Hořice. Normálně tam lidi jezdí asi stovkou, ale my jsme rádi, že vůbec jedeme. Vezeme si zadky v obytným Mercedesu z roku 1980, který má na tachometru přes 1 280 000 kilometrů (a to první číslo není jistý, klidně to můžou být dva miliony). Jmenuje se Štefan, celej se třese a bere asi 30l/100km. Ani nevíme, jestli to má technickou, ale pochybujeme. Nenápadní zrovna nejsme, protože na nás furt někdo mává nebo troubí. Ale je to sranda. Do Hořic přijíždíme někdy v podvečer a shodou náhod najdeme skvělý místo ke kempingu (ona shoda náhod je asi to, že Štefan není schopen vyjet kopec z Hořic na Dachova, tudíž to v půlce strháváme do slepé uličky, abychom aspoň nějakým směrem jeli). Večer pogrilujeme a jdeme do hajan, protože hned druhý den od rána Maty nahrává v kulturáku Koruna bicí a my chceme být u toho. Setkáváme se i s Hugem, naším to producentem, trollem a prdičem. Maty namlátí veškerý bicí linky za jeden den, což nikdo nechápeme, ale budiž. Druhý den se přemisťujeme do Borovnice u Nové Paky, kde má studio Jarda Homolka. Už je to zase trochu jiná liga než Hugova garáž, kde jsme nahrávali minule EP, ale Huga jsme si vzali s sebou aby to měl celý na starost. Celý týden se bavíme opravdu duchaplným humorem, a to především hláškami týpka, co umí flambovat banány a pak taky Katky co pracuje na všech pozicích. Trolluj. (musím to sem dát velký, protože tohle video milujeme)

Youtube Video husN6K379l0

U Jardy je o nás skvěle postaráno - jeho přítelkyně Lucka nám vaří, máme k dispozici wifi i jejich domácí zoologickou (pavouci, hadi, vlčice, papoušci, kočka, psi, rybičky a kdo ví co ještě). Pár večerů společně grilujeme. Děkujeme mnohokrát! Hugo každý den jede dvanáct hodin v kuse, což je úlet a všichni ho obdivujeme, děkujeme a rádi zvedáme ego do opravdu závratných výšin. Poslední den v pátek to nestačí a Tomstr musí nahrávat zpěvy až do tří ráno, což taky nestačí. Budiž nahrány další týden. Jak vidíte, zrovna moc to nestíháme. Stále ale věříme, že to do 1. června stihneme a bude zábava. Proč do 1. června? Proto:

Hm, to jsem to moc nezkrátil.

h.