Tak nám skončilo to,čemu se nadneseně řiká "festivalová sezóna". Musim se přiznat, že po těch X letech, co dělám muziku, to bylo letos poprvý, co jsem objel víc jak tři festivaly, takže to bylo svým způsobem takové to "poprvé".

Upřímně řečeno, nezačali jsme zrovna nejlíp. Na Rockoupání v Poličce jsme nedorazili vůbec kvůli problémům s dovozem a taky se ukázalo, že má svoje úskalí, když skoro každej z kapely bydlí úplně v jiný části republiky (přeháním, ale jen trošku). Myslím, že jsme trochu nasrali Majkláče, ale snad na to už zapomněl.

Černej bodík pro: nás.

 Takže pak jsme měli tu Krupku u Teplic (7.6.), no, setkat se se známejma bylo hezký, ale doufal jsem, že tam bude trochu víc lidí. Pája, Míra a Péťa si ale aspoň mohli vyzkoušet hraní na křesťanský akci, což se počítá. A nakonec si myslim, že si budou pamatovat z Krupky i ten set Projevů radosti s Jonatanem za bicíma. Byl to pěknej chlív.

Plus: Setkání s Tomíkem z !On.

Černej bodík pro: lidi z Krupky, který jsou líný přijít i na akci zadarmo, i když se v jejich městě děje úplný hovno (zkuste dokázat, že to tak neni).

 Tadáááá a máme tu Severní Moravu poprvé! Není nic hezčího, než cestovat plně naložený, s minimem chcacích přestávek, se soustem odšprckovaný bagety Speciál v lícní torbě tak pět šes hodin někam...někam. Krásné železárenské město Třinec pořádá svoje Kilowatty (14.6.) v areálu tak velkém, že se tam můžete hravě ztratit, když se nedržíte dost pevně maminky za ruku. Naštěstí když cestujete s kapelou, máte kolem sebe vždycky ty hodné kamarády, co nedopustí, abyste se ztratili při hledání snad jediného (!) stánku s pivem široko daleko.

Publikum nás celkem tolerovalo (což není málo - po zkušenostech s Goro bych mohll vyprávět) a pořadatel nás dokonce nutil, abychom přidávali (což ale bylo hlavně proto, že Vypsaná fixa přijela pozdě). Video z koncíku viz youtube.

Plus: Výborný a levný jídlo na stánku.

Černej bodík pro: nekonečný kilometry a pro mě, že jsem přišel pozdě na sraz.

Následující Bandzone Fest (20.6.) hodnotím asi nejlíp a to přes to, že ani svůj kratičkej repertoár jsme ani nemohli dohrát (X - Core totiž nějak nedokázali včas opustit pódium). Hrálo se nám celkem dobře a bylo znát, že lidi už trochu vědí, o co jde, kdo jsme a tak. Druhej den jsem si navíc mohl užít The Pooh s kocovinou ( s jejich kocovinou) a přesvědčit se, že je to fakt super kapela. Hubert Cumberdale hráli vedle v tu samou dobu, tak jsem stihnul jenom konec, ale byli taky dost dobrý, jako fákt. První akce s naším krásným bílým malinkatým Mitsu.

Plus: roztomilej ožralej Wagina a roztomilý zhulený zbývající z X-Left to Die. Roztomilý Pooh (a jejich poohty) a roztomilá ožralá, úplně zmatená a asi ne moc usazená holka, se kterou jsme se bavili nad ránem a který poklepal Míra na rameno hádejtečím. Roztomilé hledání klíčů, které se ztratily během asi 5 minut, co je měl Míra v kapse a našly se hned vedle hádejtečeho.

Černej bodík pro: Páju, protože se ráno v dodávce usral tak, že jsme s Péťou málem umřeli. To vůbec roztomilý nebylo.

 Další akcička byla hned o den později. Freakfest v Červeném Kostelci je hned na břehu rybníka v pěkným kempíku a kromě prvního ročníku jsem tam byl asi pokaždý. Což je nic proti Jonatanovi, kterej nejenom, že byl na úplně všech ročnících, ale pokaždý tam taky hrál, na jednom z ročníků dokonce hned třikrát. Já ho jen slabě dotahuju tím, že ten samej den jsem si hodil na FF ještě vystoupení Goro. Tahle akce je hrozitánsky nedoceněná, vůbec nechápu, proč na ni nejezdí víc lidí. Letos mě line-up moc nesemlel (až na výborný John Coffey z Holandska), ale nálada je tam pořád bezva a navíc to má taky vývoj, takže lze očekávat, že se to vybrousí i hudebně.

Plus: rybník, John Coffey a vůbec FF jako celek. Tara, protože jí to celkem bavilo, i přes její útlý věk (8 měsíců). Lenka, protože to dala i s Tarou a Zerd, protože řídil.

Černej bodík pro: lidi, co si ještě nezvykli jezdit. A taky pro moje hlasivky, který se po shows s Goro a IAA vysraly tak, že jsem pár dní sotva mluvil, natož abych zpíval.

 Teplice (12.7.). Prej měli den předtím plno, ale během našeho setu se pod stromem asi 100 metrů od nás krčilo 15 návštěvníků. A chcalo a chcalo. Tak jsme si dali takovou veřejnou zkoušku se světlama a pak jsem zase na tom nádhernym nádraží nasedl do vlaku a vydal se na báječnou cestu zpět do Posázaví. Line-up fakt za nějaký postávání v dešti nestál. No, on by za to nestál, ani kdyby bylo hezky, že jo. Schválně, jestli uhádnete, jak to dlouho trvá k nám domů. Moc dlouho, věřte mi.

Plus: aspoň jsme si dali zkoušku (dost chabý a bezvýznamný plus).

Černej bodík pro: počasí (za to holt nikdo nemůže). Ale taky pro pořadatele, který nám doteď neposlali ani prachy ani eventuelní vysvětlení proč na nás prachy nezbyly (pochopili bychom i tu druhou variantu, ovšem ne to, že někdo dělá, že neexistuje)

 Ještě před Open Airem v Olešku (18.7) jsem se byl juknout do Itálie a málem jsem to nestihnul. Jsem teda držitelem nejdelšího přejezdu na koncert. Milano - Oleško, to máme nějakejch 1200 km určitě (asi víc, jel jsem přes noc vlakem do Vídně a pak přes Moravu do Prahy. Open Air v ohradníku z dopravních zátaras si mě moc nezískal. Všechny stejdže podezřele blízko u sebe, podezřele moc českoalkopunku a divnýho stoletzavopicemacrossoveru, podezřele ubitý publikum (teda ve většině). Jediný, co bylo ke koukání, byli snad jenom tyhlety the.switch. Jako fákt.

Plus: přežil jsem ten přejezd a díky Fabimu a kapele Egotrip jsem byl doma celkem brzo(THX!!). Seznámil jsem se s fenoménem "čínský elektrický cigáro" - to prosim neni žádná erotická pomůcka. To je prostě...čínský elektrický cigáro. Bez dehtu, s příchutí segedínského guláše. zeptejte se kluků z Egotrip.

Černej bodík pro: vlastně nevim pro koho. Já jsem na jednu stranu vlastně rád, že jsem tam byl, poněvadž na akci s takovymhle line-upem by mě nikdo nikdy nedostal ani traktorem. Fakt zajímavá zkušenost.

Dokořán Fest (15.8.) by vydal za samostatnej report. Když si vezmem, že ten samej den Shogun Tokugawa zažívali tohleto, říkám si, že náhody nejsou a temný síly se pustily jak do těch krvavejch emoplzeňáků, tak do naší svatý křesťanský kapely, s nějakym hlubšim záměrem. Vyjeli jsme totiž z Prahy (kluci vlastně už z Jirkova, s takovou divnou tenzí - Jon a BenG kvůli akci opustili svůj tábor a zajeli si nějakejch 350 km navíc, Pája měl něaký divný tušení, že se něco posere a jel pomalu, ostatně auto vůbec netáhlo). Hrkáme si to teda těch 70 po dálnici a najednou prd ho vole skoro do svodidla, no, co bych vám povidal., pravá zadní pneu na maděru, horká jak sviň, horkej disk, horká náprava, no masakr. Tak jsme to vyměnili, ale po zastávce za dalších pár minut se nám zdálo, že je to furt nějak horký - a to nám scházelo tak 300 do cíle. Tak jsme to otočili a jeli domů a do servisu.

Plus: že se nám to mohlo taky vysrat ve 120 a mohli jsme se rozsekat na D1, což se nestalo (Bohu za to dík).

Černej bodík pro: brzdový destičky. 

Domů jsme jeli proto, že hned druhej den probíhal Benefit v Chomutově. Tam jsem si hodil druhej dvojáček, páč přijeli i Goro (musim prozradit, že "Géčka" to dávali na falešnou formu, bez zkoušky). Těšil jsem se na Shoguny, když nám to spolu nevyšlo den předtím, ale ještě nebyl všem průserům konec, jak se můžete dočíst v reprotu Shoguňáků. Co se tam ale nedočtete je, jak jsme na ně ušili takovou fanouškovskou boudičku. Poté, co volali Mírovi, že nepřijedou, měl Afro dalších asi šest telefonátů na téma "Čáu, ty jo, jsem slyšel jako že nepřijedeté, jak tó?". Nejlepší byl asi BenG, kterej tvrdil, že na ně jede s partou lidí až z Kladna a všichni se těšili (což vlastně nebyla až taková lež, oni s Jonanatanem skutečně z Kladna jsou a skutečně se na Shoguny těšili). Zkrátka - my jsme se zasmáli a Afro měl po černým víkendu aspoň dobrou náladu, a tak to má bejt. Prostor pro benefest byl hroznej, ale kdo víte, co je starostka Chomutova zač, ničemu se nemusíte divit. Její krutovláda s cílem zničit jakoukoliv hudební kulturu po 22:00 (s výjimkou zasranejch diskoték s fetkama), upomíná na minulej režim, a to fest. Proto ani tahle akce nemohla bejt v Kotelně, nebo prostě někde, kam by se hodila líp. Byla v zasedačce...ehm.

Plus: hraní pro dobrou věc a celkem fajn publikum (Wes viděti, dobře se cítiti).

Černej bodík pro: starostku CV. A ne černej bodík, kýbl černý barvy.

 Ano a zlatý hřeb léta, poslední akce, Březnice, RockFest (6.9.). Hrát jako poslední může bejt dobrý, ale ne, když kapela před váma prohlásí, že ona to tady zakončuje. To pak totiž lidi jaksi...odejdou pryč. Náhodou by to bylo fajn, kdyby to někdo natočil (teď nenarážím na to, že během naší produkce se veškerá snímací technika začala balit - the.ládínek se za to omlouvá tady na fóru). Ale zkuste si to představit: Tleskač: tisícovka zběsile pařících - střih - o půl hodiny později: Ion At An: padesát většinou úplně zkalenejch existencí. No co, i takové akce stmelují kolektiv, že? Včetně nedodaného (a slíbeného!) koberce, díky jehož absenci se Petrovi rozletěly po prvních pár úderech škopky po celým pódiu. V pět ráno v posteli jako na koni. No, už jsem zažil i horší věci.

Plus: výbornej gulášek a výborný pivo v backstagi - podle toho jsem ponal, že jsem ve svým kraji (jsem totiž Blateňák, voe!). Viděl jsem Psí vojáky - tj. ověřil jsem si, že Topol ještě žije a hraje (držim palce). Výborný kuřecí stehna, ketrý jsem na závěr zatáhnul do auta z lednice (sorry, ale gulášek jsem neměl do čeho dát).

Černej bodík pro: neexistující kobererc. Pro lidi, co najednou nikde nebyli. A vůbec pro ty, který nám dali zase jednou pocítit, že jsme na akci úplně zbytečná kapela. To nepotěšilo, ač to vede zřejmě ke zdravé křesťanské pokoře.

A to je vše, přátelé! Těšte se na další!

Ion at an je emo-hardcorová skupina. Hudbou prostupují nejrůznější emoce, prolínají se melanacholické melodie a math-metalové riffy, střídá se melodický zpěv a hrdelní řev.

Členové

Jonatan (řev, kytara)

Petr (zpěv)

Pája (kytara)

Míra (basa)

Petr (bicí)

Ion at an byl původně sólový one-man projekt. Jonatan Kaleta natočil v roce 2005 první desku "Project 01", na které bylo 11 skladeb. Celá deska byla v jazyce, který si sám vymyslel. V roce 2006 natočil druhou desku, tentokrát už v profesionálnějších podmínkách, se jménem "Tears of repentance". Bylo na ní šest skladeb zpívaných česky a šest anglicky. Tato deska sklidila v recenzích  (Rock and Pop, Spark, Pařát a dalších) velmi pozitivní ohlasy. Brzy na to byl Jonatan v pořadu Madhouse na Óčku (31.1.07), kde také představil svůj domácí videoklip na píseň Totally Useless. Na kompilaci časopisu Filter vyšla píseň V Lisu rozpolcenosti, kterou můžete slyšet i v rockových rádiích.

Během roku 2007 se spojili někteří muzikanti (Jonatan-Ion at an, Majkláč-the.switch, Jarin-Bahrainn, Roman-Composed, Smoke-Hubert Cumberdale) a vytvořili dočasnou skupinu Ion at an, která odehrála šest koncertů. Z toho tři klubové (Chomutov, Ústí n/L, Brno), dva festivaly (Rock for people, Defest) a živé vystoupení v soutěži Jack Daniel´s music.

Na začátku roku 2008 se stal Ion at an živou kapelou. Jonatan se spojil s klukama z bývalých 5th April (Pája, Míra, Petr) a s Petrem Wagnerem (Goro) a rozhodli se zkusit hrát na živo.

Na začátku roku 2009 živá formace ukončuje hraní a Ion at an zůstává nadále one-man sólovým projektem.

Kapela nemá žádné koncerty