Omluvte prosím nevalnou kvalitu nadpisu tohoto článku, dnes bude samozřejmě řeč o jičínském Majálesu vol. 7!

Tvrdit, že jičínský Majáles je ta voda čo nás drží nad vodou, by asi bylo poněkud nadnesené. Nicméně je pravda, že naše téměř pravidelné jarní festivalování ve městě pohádek provází naši kapelu v podstatě od jejích začátků a proto k němu máme opravdu pevné pouto. Pamatujeme Majáles ještě coby nízkorozpočtovou, ryze punkovou akci, na které zvukař p. Horáček žádal pogující omladinu, aby mu nedupala po kabelech (btw. tohle byl myslím ekonomicky silně plusovej ročník!). Od té doby se změnil pořadatel, Majáles má rok od roku větší ambice, větší kapely, větší všechno. Do loňského roku probíhal tradičně v malebném prostoru Valdštejnské lodžie. Pak jičínští radní řekli, že už prej jako ne, protože @#$%, a po dlouhém vybírání byl pro rok 2012 vybrán údajně jediný možný prostor - nový zimní stadion. Jak příhodné místo pro jarní svátek studentů. #facepalm (= úder dlaní o čelo)

Přijeli jsme jako vždy už na začátek, tedy v poledne, hráli totiž kamarádi Abraham. Vylezl jsem z auta asi 20m od pódia a slyšel ten třívteřinovej dozvuk virblu, kopáku, kytary, všeho. Trochu jsem se vyděsil. Ostatně, bylo by naivní to nečekat - na "parketu" s kapacitou tak 3000 lidí postávalo osob asi 30. Nekonečná betonová podlaha, plexiskla, vysoký strop, všechno hladké a obrovské. Takhle nějak to musí vypadat ve zvukařském pekle. Po Abraham vynášíme věci za pódium, rozkoukáváme se, zdravíme, Milda má novej sk8 (samozřejmě jsem na to zase vlez a při pokusu odlepit tu dřevěnou svini od země jsem si dokonale narazil holeň) ... prostě pohoda. Po hardrock-hevíkových staromilcích Steamroller přišel na řadu náš miláček Tchei-Chan, frontman Killerpandy, chlapec s kytarou a rychlými rýmy. Samozřejmě to zabil. Lidi čubrněli. Pak Pororoca, počet lidí na kluzišti se děsivě zredukoval (z 80 na 8 nebo tak něco), my se pomalu začali připravovat.

Vydrápali jsme se na to obrovský pódium, aparáty jsme si radši dali co nejblíž k sobě, aby se nestalo zase jako minule, že jsme se vůbec neslyšeli, nazvučili jsme, převlíkli se do našich nových jarních převleků a hurá na to. Lidi se naštěstí vrátili a ještě jich přibylo. Odhadl jsem to tak na stovku. Říkám si, že jsou čtyři hodiny a lidí je tam pořád tak desetina proti tomu, kolik se očekává. Protože jsme zvyklí hrát spíš tak pro 20-50, je to vlastně dobrý, jakkoli se ta hala zdá prázdná. Maty cvičně praští do půjčeného virblu (dopoledne mu na zkoušce praskla rezonanční blána, takže ještě jednou velký dík Vrbičovi ze Samhain, že nám vytrhl trn z paty!), nahlas se směju nekonečnému dozvuku a jdeme na to. S prvním screamem jsem očekával 20% odliv publika. Nestalo se. Asi jsou ty naše mokasíny dostatečně sexy, yeah! Koncert rychle plynul, mě to bavilo, kluky snad taky... a ejhle. Asi po 4. písni jsem zjistil, že mikrofon z kopáku odcestoval o dobrých 40cm jinam. Promptně jsem ho vrátil na jeho místo a ohlásil to do mikráku. Asi jsem byl naivní, když jsem čekal, že to pódiovej technik přijde nějak zajistit. Náš set šel dál, mikrofon zase vypad, nedalo se nic dělat - způsobenej stres jsem musel vyběhat a nedat znát, že chci momentálně někoho zabít. Zabíjel jsem radši struny. Lidi pod pódiem nicméně byli skvělí! Smáli se na nás, tleskali, pískali. Snad i to diskofilní retropřekvápko se jim líbilo. Takže co. Prostě dobrý. Skvělý. Ale nebejt Vás fanoušků, nevím, nevím! Jste boží! ;)

Po nás nastoupili Samhain. Smutná to hodinka. Jednalo se o jejich poslední koncert. Odehráli ho se ctí (I když halová akustika samozřejmě příliš nepřeje dvojkopáku na 160bpm). Nezbývá než doufat, že se těm šesti nadupanejm muzikantům podaří dát rychle do kupy nějaké nové, ještě nadupanější kapely!

Killerpanda. Matěj si postavil na pódiu aparát. !!!!M-R-D!!!!! Rána jako kráva. U bedny mu upadlo kolečko a jeho aparát  padá k zemi jako labutí hovno do Vltavy. V tu chvíli se mi zastaví srdce. Víc než 20 let stará Mesa/Boogie naštěstí opravdu vydrží všechno. Lampy svítěj, všechno hraje. Uff. Panda rozkládá posluchačovy uši na prvočinitele, temná nálada láme beton a když ke konci setu dávají spolu s Hynkem nové písničky, málem mi z toho praskla prdel. Fakt zlo jaksepatří. Už se nemůžu dočkat nové nahrávky.

Pak už Hentai Corporation? Nevím, nevím, jestli byl na tuhle smršť Jičín připravenej. Hentai předvedli všechno, kvůli čemu je jedni milují a druzí ... s brekem utíkají domů :) Kotrmelce, drhnutí bradavek, "šukat kozlaaa!", chlastání bohemky na pódiu, sexistický narážky, jiný narážky, "děěěvkoooo", děsnej bordel, "je jedno, kdo koho šuká, hlavně když šuká. nejhorší jsou frigidní zmrdi!" atd. :) Já si to vyloženě užíval. 

Pak jsem se teda už musel na chvíli provětrat, takže jsem neodpustitelně propásnul Post-pubescentos. Ale i venku to znělo, že to asi musela bejt správná jízda. Už to zkrátím. Goodfellas - akustický kytary, retro basa, šlapající rytmika, trochu jako Stouni, trochu jako Oejzys. Venku už je tma, takže parádní světlopalba od Libora Bukovinského se mohla projevit v nejlepším světle. Teda spíš - světla se mohla projevit v nejlepší tmě! :) Lidí už je docela fakt dost. Wohnout byli hvězdou večera - už při první písničce bylo jasný proč. Prostě to uměj. Přesně vědí co maj kdy zazpívat, říct, zahrát. Profi show. Žádný velký pózy. Lidi to bavilo, tancovali, hopsali... No a mě bolely záda, tak jsem seděl na tribuně, tlačil do hlavy bagetu a nealko pivo od Staropramenu, který chutná jako nějakej divnej čaj. S půlnocí dohráli a s tím skončil i Majáles 2012. 

Posbírali jsme zbytek věcí, rozloučili se a hurá domů. Měl jsem toho teda fakt už plný brejle :) Na závěr - velký dík patří sestrám Šmikovým za v podstatě nezištnou výpomoc u stánku s merchem! Jste fakt milionové ;)

A co teď?! Konečně zase jednou nějaký Hořice, domovina! Už tuhle sobotu (tedy 2.6.) se ukážeme na Zahradní slavnosti v lomu u sv. Josefa (tam, jak se každoročně sjížděj lidi z celý republiky na Cultural Reggae Vibez) a doufáme, že to bude supr! Určitě komornější než v hale, bude to venku, tak se modleme, aby vyšlo počasí. Doufám, že tam potkáme všechny domácí! (FB)

Tak zatím!

Hugo