Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Necrocock doom-ambient / Prague

„Necrocock - Hudba z psychiatrických pavilonů“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou. CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

Bio a historie

http://www.mortemzine.net/show.php?id=3184

 

Interview z webzinu Payo z 14.11.04

NECROCOCK – Les je pro mne to nejmagičtější místo na světě...

Po Praktikách pohřebních ústavů je tady Necrocock s novým albem svého po sobě pojmenovaného projektu, tentokrát na úplně jiné téma. Lesy, háje, duby, trní, laně, houby, mech, jehličí, borůvčí... tohle všechno lze najít v textech.
Lesu zdar, Necrococku! Jak Tě vlastně napadl námět na album Lesní hudba?

Les je pro mne to nejmagičtější místo na světě. Dějou se v něm naprosto neuvěřitelný věci a přitahuje mne celý život. Čím víc ho poznávám, tím víc mne vzrušuje a fascinuje. Bylo jen otázkou času, kdy ho oslavím a vzdám mu hold svou hudbou.

Desku jsi věnoval svému strýci, který Tě „naučil rozumět lesům a naslouchat jejich řeči“. Ta postava na posedu na zadní straně obalu je opravdu Tvůj strýc ve své poslední hodince? (V bookletu je uvedeno, že zemřel přímo na posedu...).

Jo, je to můj strýc Dominik. Jednu neděli si vyšel na lov a už se nevrátil. Našli ho až ve středu, tak, jak jej zachycuje policejní fotka z doby, kdy byl již 3 dny mrtvý. Měl diabetes a zapomněl si doma kostku cukru.

Kolik let Ti bylo let, když Tě zasvěcoval do světa lesů, luk a strání?

Byl jsem předškoláček až páťáček. Pak zemřel.

Opěvuješ v textech skutečné lokality, které znáš z vlastní zkušenosti nebo jde o fiktivní místa? Mám na mysli třeba Luční, Studniční, lesní hotel Orion... Kde leží Tvé oblíbené lesy?

Na Luční boudě se zcela sám každoročně na pár dní ubytovávám. Je to nejvýše položenej hotel u nás a leží kousek od Studniční hory. Orion je pěknej horskej hotel v Liberci, ale skladba je inspirovaná jedním loveckým hotýlkem v Míčích na křivoklátsku, kde jsem nedávno strávil jednu zajímavou, dobrodružnou noc s lovcema. Křivoklátské lesy mám asi vůbec nejradši.

Texty jsou krátké, minimalistické... to je záměr nebo Tě nic delšího nenapadlo (smích)?

Původně mělo bejt celý album čistě instrumentální, ale nakonec mě někdo zviklal, abych tam i něco nazpíval. Texty jsou dlouhé ažaž. Jsou tam vlastně jen jako jakési vodítko k určitýmu příběhu. Jinak chci spíš dát posluchači prostor k vlastním, vysněným příběhům pod vlivem atmosféry jednotlivých skladeb a nechci ho moc rušit.

Některé texty mi přijdou autobiografické, ale třeba K václavkám je zajímavá hříčka – pochopil jsem správně, že je tady vypravěčem jelen, který se stal obětí lovce?

Špatně. Je to o tom, jak já sám, strašlivě zamilován do laně, nakonec umírám na malárii. Ale může to bejt klidně i o úplně něčem jiným, takže klidně vlastně i o tom jelenovi. Každej si může domyslet cokoliv a všechno bude správně.

Místo opěvování krásy živé zvěře se vyžíváš v popisu věcí smutných, kromě výše uvedené K václavkám pojednávají o zraněních a jedech i Mokvavá zranění a Muskarin. Jsou pro Tebe přitažlivější morbidní témata?

Já nevím. Samozřejmě je krásnější živá zvěř než mrtvá, ale i takové preparace a trofeje maj své kouzlo. Navíc mne na lese vždycky fascinovalo nebezpečí – co všechno se mi tam může stát. Dodnes se chodím vlastně do lesa hlavně bát. Klidně se tam můžu třeba něčím otrávit, nebo se setkat s nějakým svým lesním vrahem.

Houbaříš? Názvy skladeb K václavkám a Tam se vaří z hub k tomu svádějí... Jakou houbičku máš nejraději? Umíš si houby sám připravit (jak je máš nejraději – klidně přidej recept) nebo Tě láká to hledání a pak ta radost, když v mechu najdeš krásnou hlavičku...

Jsem velkej houbař a dá se říct, že i znalec. Jsem členem mykologického klubu a s nebožtíkem Smotlachou jsme často rozebírali houby, co jsem mu dones do poradny. Houbařím, jak jen můžu, jak kvůli radosti z nalezené houby, tak i kvůli dobrotám, co si pak připravuju. Nejradši mám asi ještě zavřené mladé bedly, naplněné nádivkou a zapečené v pekáčku. Nakládám si taky sýrovec a miluju ryzce, jen tak osolené, okmínované a pečené jen tak na plotýnce. Miluju hnojníky, smrže, strmělky a hlavně kotrče, ze kterých si pak dělávám polívku.

Jsi třeba organizovaný myslivec? Chodíš na hony? Střílíš? Není Ti líto krásných srn, laní, jelenů...? Konzumuješ jejich maso? Sbíráš trofeje?

Nejsem vůbec myslivec a zvěř nestřílím. Atmosféra lovů mne ale vzrušuje a
občas ji vyhledám.
Loni mne pozval kamarád z Krušnejch Hor, co dělá loveckého průvodce Němcum, abych si skolil jelena. Dal mi to jako dárek k narozkám. Na posedu mi půjčil svoji kulovnici a když se objevil jelen a já mu zamířil mezi světla, projel mou myslí celej ten jelení život a prst mi přimrzl ke spoušti. Jak to viděl, vytrhl mi zbraň a už se chystal jelena skolit sám, ale já jsem záměrně krále lesa vyplašil svým skřekem a od té doby mne ten blb nemá rád a už mne nezve. Takovej já jsem myslivec.
Jinak trofeje a preparace sbírám a zvěřinu miluju. Mám několik zdrojů, co mi pravidelně dodávaj co chci. Teď mám v mrazáku půlku kance, ňáký zajíce, sluky a za oknem se mi houpou a zrajou 2 bažantí slepice. Chodim pravidelně do lesů zvěř přikrmovat. To je teď hrozně důležité.

Booklet je plný fotek srn a divočáků (jsi uveden jako autor všech fotek...) – jde o Tvé úlovky?

No jasně, když jsem tam uveden. Lovy beze zbraní.

Hudebně má Lesní hudba mnohem blíž k albům Kaviar Kavalier než k minulému počinu Necrocock Praktiky pohřebních ústavů, což byla v podstatě blackmetalová deska. Proč jsi Lesní hudbu vydal pod hlavičkou Necrocock? Máš to rozdělené tak, že sexuální témata zpracováváš pod KK a ostatní spadá pod Necrocock?

To je nesmysl. Lesní hudba je úplně jasný hudební pokračování Praktik. Je to pomalej, ambientní doom metal plnej kytarovejch hradeb a lesních rohů.
S tím tématickým rozdělením to tak ale je. Kaviar Kavalier je zrcadlem mých momentálních sexuálních fascinací, to je fakt.

K jakým příležitostem se podle Tebe Lesní hudba hodí? Pro běžný poslech mi přijde trochu uspávací, k procházkám v lese bych ji taky nedoporučoval (tam je třeba poslouchat hlasy přírody), tak snad k rozjímání nebo jako kulisa k lenošení (smích)?

Ja myslim, že zrovna na vycházku do lesa je to úplně ideální. Umocní to zážitek z houbaření, nebo i třeba z toho lovu. Určitě se taky skvěle hodí k zažívání oběda při poslední leči, ale je vyzkoušeno, že se hodí vlastně úplně k čemukoliv a jakákoliv činnost při poslechu hudby pozorovaná, vypadá nějak prapodivně (smích).

O booklet se postaral Franta Štorm a některé záležitosti mi přijdou ne úplně dotažené. Za prvé přeházené texty, za druhé dvojjazyčnost – texty a věnování česky, info o nahrávání anglicky... záměry nebo opomenutí?

Proboha vždyť ty máš úplnou pravdu. Já si toho všimnul až teď, že ty texty jsou trochu zpřeházený.
Dvojjazyčnost je v pořádku, ale do pořadí se vloudila chybička. Ale vždyť je to fuk, myslím, že obal pojal skvěle a postavil to celý na takových těch spodních proudech, který v tý hudbě jsou.

CD jsi opět (když počítám poslední album KK) vydal vlastními silami – zkoušel jsi oslovit nějaký label nebo bylo předem jasné, že se o to postaráš sám? Vyhovuje Ti, že máš vše ve své moci?

V dnešních malejch nákladech je to vlastně úplně jedno, jestli si to vydáš sám, nebo nějakej label. Náklady mne nezrujnujou a pak ta práce kolem toho mě docela baví.

Na druhou stranu – nevázne trochu reklama? Dostanou se informace o vydání ke všem potenciálním zájemcům? Internet je v tomto směru všelékem?

Já nevím. Tak nějaká rádia jsem podchytil, klip, kterej teď pomalu začnu stříhat, se na Óčku taky objeví, ale samozřejmě, že se o tom každej dozví nejvíc na netu. Proč zbytečně potiskávat papír. Šetřeme lesy.

Na závěr si neodpustím jednu otázku, která by mohla celé předchozí povídání „odstřelit“... Když tak listuji bookletem, pročítám si texty a poslouchám Tvůj specifický zpěv, napadá mě možná kacířská myšlenka, a sice, jestli to celé vůbec myslíš vážně nebo jestli to není jen taková zaonačená recese?

Jaká zas recese? Je to ta nejupřímnější deska, kterou jsem kdy zplodil. Je to regulerní oslava lesa, kde se občas stane nějaké to neštěstí. Lovu zdar.

http://bandzone.cz/necrocock

 

www.necrocockworld.com

 

Povídat si s Tomášem Kohoutem, alias NECROCOCKem, to je prostě radost. Zvlášť když tuto zajímavou postavu tuzemského podzemí obdivujete a berete jako opravdovou legendu, která má stále co říct. Díky Shindy Productions se na svět dostalo prastaré ukryté dílko „Praktiky pohřebních ústavů“, které mistr NECROCOCK znovu nahrál a přichystal pro dnešní svět. Pojďte s námi vstoupit do říše nejtajnějších snů, pravd a polopravd, které milý NECROCOCK k mé velké radosti poodhalil…
--- Ahoj! Jak se máš? Co jsi během dneška stihl všechno prožít za luxusní požitky? Můžeš se pochlubit, ať mají ostatní plnou pusu šťavnatých slin?
Ahoj! Jsem trochu smutnej, že už je pryč léto a s ním i konec opalování… a vůbec všech těch prázdninovejch radostí. Cože jsem to dnes dělal? Dopoledne jsem si ho nechal vyčadit v autě v lese od jedný začínající kurvičky, kterou jsem ráno ulovil na x-chatu. Pak jsem se v lese ještě trochu zdržel, abych si zahoubařil. Václavky, fialky a pár bedel jsem pak použil k přípravě „Coq au vin“ (kohouta na víně), kterého jsem pak spořádal k obědu. Spláchnul jsem ho lahvičkou červeného „Denis d’Or barrique“. Pak jsem se přecpal dorty, které jsem koupil v ruské prodejně při cestě domů. Pak jsem samovolně usnul. Před chvilkou jsem se vzbudil a je mi pořád pěkně těžko. Mám ale chuť na rybu, na kterou si asi vyrazím do města. Asi si taky půjdu večer zatancovat…

Jsi opravdový labužník, ach… Tak to vezmeme od úplného začátku, co říkáš? Prozradíš, odkud pocházíš, jaké školy jsi navštěvoval a jak ses do tvé puberty životem protloukal?
Praga - Křivoklátské lesy - Praga. Mám elektroprůmku, ale vždy jsem dělal spíš s mrtvolama. Nejdřív jsem byl funerálním restaurátorem (skvěle jsem zrestauroval dva hřbitovy v křivoklátských lesích), pak přišlo Strašnické krematorium, pak soudní patolka na Albertově. Tam jsem si udělal pár zdravotních kurzů a propadl klinik sexu… to už je ale jiná životní kapitola…

Tvé hudební prapočátky jsi odstartoval v jisté kapele NEKROLOG. Můžeš mi prosím o tom napsat trochu víc? Vůbec netuším, oč šlo a zda-li jste něco nahráli a tak…
Ňáký nahrávky snad ještě mám. Byl jsem to jen já s bubeníkem. Byl to ukrutnej hřbitovní blackmetal.

Po NEKROLOGU jsi krátce účinkoval ve SKELETORU. To byla berounská kapela, nemýlím se? Jak ses u nich vyskytl a jaký byl tento úsek tvého života?
Vtáhnul mě tam onen bubeník, že se tam prej budu moci plně seberealizovat… mno, dostali jsme k dispozici celej klub, každej dostal domů aparát. Zpočátku to šlo, všichni dělali, co jsem chtěl, ale jak jsem je dostal trošku vejš, každej se začal chtít víc prosazovat, tak jsem je kopnul do prdele blbý.

Pak přišel vstup do MASTER´S HAMMER. Štorm to popsal takto: „Jednoho deštivého večera jsem přijel domů a ve schránce jsem našel krví nasáklý dopis. Jednalo se o uchazeče na místo kytaristy. Dopis byl zcela nečitelný, doplněný mnoha schizofrenickými ilustracemi, nad nimiž by Doc.Vondráček nejspíš zaplakal. Okamžitě jsme se rozhodli ho přijmout - zkouška byla pouze formalitou. Naše sekta ho pokřtila na Necrococka.“ Jak na to vzpomínáš ty a jak to probíhalo z tvého pohledu? Můžeš popsat i tu výrobu toho dopisu? Nikde jsem o tom nic nečetl…
No, v té době jsem byl posedlý psychiatrií, kam jsem se nechal v té době na nějaký čas zavřít (byla to Sadská), a zároveň se mne zmocňovala ta cadaverální vášeň k mrtvým živočichům, hřbitovům, pitevnám a tak jsem se tak i projevoval. Po dopisech jsem roztíral mrtvé myši. Ty balíčky, co jsem posílal, to byla síla. K posílané kazetě jsem třeba přihodil mrtvého krtka nebo kosáka, vlasy z vany a tak… Bože, to byla doba.

O KAVIAR KAVALIER toho bylo řečeno dost a dost. Kvalitně tě vyzpovídal třeba náš Socool. Nicméně by mě zajímalo, jaká skladba je tvoje největší srdcovka? Já miluji skladbu „Zase to začalo“…
Asi „Nachtlichter Wassermarch“ a „Riesengebirge“. To jsou moje srdcovky.

Když jsem se bavil s tvým parťákem z KAVIAR KAVALIER a pomocníkem při nahrávání „Praktik…“ Marcelem, tak naťukl řadu příhod s tvou maličkostí, ale neznám to celé, chybí mi pár střípků do složení celého obrazu… Můžeš popsat příhodu s klávesačkou z kapely ENOCHIAN v šatně před jistým koncertem? Co se tehdy odehrálo?
Bože. To fakt už nevím. Mám s ní ale doma pár pornofotek. Je nás tam na nich ale víc. Vím, že to bylo někde snad v Blansku v lese. Měla správný kozy.

A jak to bylo v Bílině s jistou promotérkou koncertů Luckou Svobodovou?
To je ta zrzavá tlusťoška? To není moje příhoda, to Marcel se nechal od ní sbalit. Brrr. Myslím, že byl do ní ňákej čas pak zamilovanej. Snad si do dneška píšou. Celou noc byli v ňáký tělocvičně. Vzpomínám si, jakej to byl pro něj šok, když jí ráno spatřil v denním světle.

Když už jsem zmínil toho rošťáka Marcela, jak jste se vy dva dali vlastně dohromady?
Byl jsem jeho obrovským idolem, takovým tím zosobněním Boha v době, kdy člověk v pubertě přestává uznávat rodiče a snaží se najít jiné jistoty. Zkrátka mě jednou vyhledal a vnutil se do mé přízně. Použil proto všech dostupných prostředků, co měl k dispozici. Měl v sobě onehdá něco takového dojemného, byl plný submise a pokory. Byl hodně tvárnej a otevřenej všemu, co vycházelo ode mne, načež jsem se chopil příležitosti a vychoval jsem z něj dnešního Marcela. Snad se mi to alespoň trošku povedlo. Myslím, že je z něj dnes hotovej vyzrálej člověk, připravenej pro život.

Nevíš, co teď dělá? Už dlouho jsem ho neviděl, ani o něm neslyšel a ve studiu Hostivař jej tuším vystřídal jistý Kuba…
A myslím, že ho ještě dlouho neuvidíš a ani o něm neuslyšíš. Většinu času tráví ve zvukové bance, nebo jezdí po světě, kde prodává její produkty. Nebo je na mém sídle, kde mi občas pomáhá s postprodukcí mé tvorby. Nikdo nás tam ale kromě rodiny spolu nevidí. A ani neslyší.

Mimochodem, kde se rozprostírá tvoje horské sídlo, jak se o něm často zmiňuješ?
V nejkrásnější a nejpanenštější části Prahy. Je dokonale skryté skalisky a lesy. Unesené oběti, pokud zůstanou do rána a já je po ranním rozbřesku probudím z chemického spánku a vyvedu do zahrady, nebo jen na terasu, bez problémů uvěří mé mystifikaci, že byly v noci uspány a převezeny do horské oblasti na hranicích Francie a Švýcarska.

Vím, že máš rád Krkonoše. Jezdíš tam často? Co říkáš jejich proměně – spousty turistů, letní bobové dráze a dalším atrakcím? Nemyslíš, že to jedinečnou horskou atmosféru ničí? „Trautenberg“ by se asi divil :-)…
Turisté jsou potřeba. Bez nich by v Krkonoších nic nebylo. Nebyly by boudy, které i mě poskytují nocleh a krkonošské radosti. V zimě jezdím pravidelně lyžovat do „Spindlermühle“ a v létě zase dělám pravidelný každoroční přechod Krkonoš. Jen já, batoh, vždy s ňákou zbraní uvnitř, starodávný útočný „spatzierstock“ s buzolou, mapa a pár svršků… a těší mě, že každoročně přibejvá českejch turistů. Divné věci se teď ale dějou na Luční boudě. Z toho mám celkem strach…

Zpět ale k hudbě. Po KAVIARU a menší pauzičce přichází na řadu tvůj projekt NECROCOCK, který vznikl v dobách, kdy jsi hrál v MASTER´S HAMMER. Proč se něco z toho nevyužilo v MASTER´S HAMMER?
No, to nevím. Myslím, že je to stylově trošičku jinde. Srší z toho ryze funerální atmosféra, začal se tehdá i vyvíjet takovej ten můj rukopis těch sladkobolnejch harmonií. Měl jsem v tom jasnej koncept, kterej se moc do M.H. nehodil. Navíc mě přestávalo v té době bavit s kýmkoliv spolupracovat na tvorbě a nápadech.

Zasílal jsi tenkrát tohle tvoje demíčko někam (časáky, firmy, fans…), nebo si ho opravdu pouze zavřel do šuplíku a nechal „vykvasit“?
Jasně. Tenkrát moc časáků nebylo, ale ve všech fanzinech to sklízelo docela ohlas. Prodával jsem si to sám poštovně. Zároveň jsem k tomu prodával ještě xerokopie své desetistránkové knihy „Spalovač mrtvol“, kterou jsem napsal na prvním stupni ZŠ (nemá nic společného s knihou od L.Fukse). Teď mne napadá, že bych ji mohl prodávat znovu. Firmy se na to tehdá kvůli šílené shitózní kvalitě nechytly.

Demo vzniklo v době, kdy jsi pracoval v pohřebním ústavu. Člověče, jak tě napadlo jít pracovat zrovna sem a jaké to bylo „poprvé“? To musí být fakt nezapomenutelný pocit… Můžeš to nějak popsat? A je pravda, že tam každý pracovník fasuje chlast, aby si v případě „nouze“ ulevil?
Ne, to je blbost. Tam si nikdo nepotřebuje ulevovat. Tam jsou tak drsné bytosti, že je nic takového nedokáže rozhodit. V době, kdy jsem tam byl, tam dělali samí krima, rváči a buzíci. A to samý na patolce. Je ale fakt, že chlast tam byl v té době tolerovanej. Na pitevně dělal s námi jeden chlápek, kterej když se rozčilil, tak nás honil a házel po nás játra… No a proč, že jsem tam šel dělat? Hrozně mě tehdy přitahovala místa, kde jsou mrtvoly. Pitevny, krematoria, hřbitovy. Furt jsem tato místa vymetal. I dnes, když mám trochu času a jedu kolem, tak jen tak zaparkuju před budovou Hlavova ústavu ve Studničkově ulici v Praze, kde se nachází soudní patologie a pozoruju ruch. Poprvé to bylo ale něco opravdu nebeského. Splnění snu. Obrovské vzrušení. Poprvé jsem mohl chodit kolem pecí, třít se o ně. Vyzkoušet si práci spalovače, přípraváře, obřadníka… Pak mi to ale náhle zevšednělo, kouzlo se stalo rutinní prací a nudou, tak jsem přešel na patolku. Tam jsem ale brzy dostal panickou hrůzu z nákazy, tak jsem toho radši nechal.

Jak došlo k tomu, že jsi nahrávku znovu objevil a rozhodl se ji nabídnout vydavatelům k vydání a posléze ji celou znovu nahrát?
No, celé to vlastně vysvětluju na videobonusu, který je spolu se dvěma klipy součástí CD. Asi před dvěmi lety, jsem ležel doma, snad s ňákou infekcí, nudil jsem se a někde jsem vyštrachal v prachu onen demáč. Po jeho poslechu jsem byl nadšen z jeho atmosféry a začalo mi materiálu být docela líto, že skončil někde na půdě v prachu, připraven k vyhození. Hned jak jsem se uzdravil, jsem si koupil kytarový aparát a ve svém Studiu Y jsem ho během týdne nahrál celý znova. Byla docela dřina všechny postupy odposlouchat, ale bylo to docela zábavný. Doplnění efektů, basy, bicích a ostatních symfonických nástrojů a ploch byla už sranda. Na to je mé studio dobře zařízené. Zároveň jsem se snažil, aby to zvukově zapadlo do doby vzniku. Takže proto tohle všechno. Pro tohle všechno to vzniklo. Vlastně proto jsem to všechno znovu nahrál.

Nahrával jsi všechno sám a opravdu jsi nedělal žádné úpravy v hudbě ani textech?
Opravdu. Všechno úplně jenom já sám. Takovej prostě já jsem. Žádné úpravy, jen zvukové… jiné symfonické zvuky a tehdá tam nebyla basa.

Nepřemýšlel jsi desku „Praktiky pohřebních ústavů“ vydat pod jménem KAVIAR KAVALIER, nebo naopak, proč desky „Klinik“ a „Studio Y“ jsi nevydal pod tvým genitálním názvem NECROCOCK? Na mě vyzařují tvoje nahrávky stejně energickým fluidem, tak proč tomu nedát jednotné „brýle“?
Hmm, to mne nenapadlo, zajímavé… jasně, všechno, na co jsem kdy sáhnul, má společnej prvek, můj „snad“ nezaměnitelnej rukopis, jak říkají jiní - takové ty nemocné harmonie a postupy, úchylnou atmosféru. Ale jinak jsou to dva úplně jiné světy, které nemá smysl spojovat.

Zbožňuji skladbu „Oligofrenní dívka“. Skvostné obraty jako: „V krajinách bolesti ještě se cuká, pejsek ji vyčmuchal, ucítil krev.“ To je prostě krása. Tak něžné a křehké a přitom brutální a mrazivé. Kdy a jak tvoříš tvoje texty? Píšeš si je třeba při idylce v přírodě a pak si je dáš do šuplíku a když děláš hudbu, tak pak najdeš ten, co se nejvíce hodí, nebo jak to děláš?
První je melodie, která mne napadne kdekoliv. Na horách, v přírodě, v autě… No a jak si ji pak různě přemílám v hlavě, slova se kolikrát začnou sama lepit na tu melodii. Pak to třeba zaznamenám, za měsíc, když mám na to náladu, to vytáhnu a dodělám. Přesně takhle to já dělám. Konkrétně základ „Oligofrenní dívky“ jsem složil v 10-ti letech, když jsem si hrál se slovníkem cizích slov. Zbytek jsem dodělal teď.

Na CD „Praktiky pohřebních ústavů“ jsou i super fotky a videa. Na jednom z videí se cachtáš v jakémsi bazénu. Scénář sis dělal sám? A kdo a kde to točil? Pomáhal ti někdo?
Ach, už zase se musím vyzdvihávat. Nepomáhal mi vůbec nikdo. Úplně všechno jsem vymyslel, natočil a sestříhal sám. Jenom já sám a stativ. Dnes to není problém. Interiéry se točily převážně v mém domě, v nejmenovaných pitevnách a různých ústavech, exteriéry v Praze a okolí. Scénu v bazénu jsem točil u sebe na zahradě koncem dubna. Voda měla asi kolem 10°C. Vždycky jsem tam skočil, sekvenci natočil a utíkal píchnout kameru do televize a zkontrolovat záběr. Pořád to nebylo ono. Musel jsem tam skočit asi 50krát, než jsem byl spokojenej. Měl jsem z toho tehdy hroznou angínu.

Na fotkách i jednom dalším videu máš spoustu naložených lidských ostatků ve formaldehydu. To je tvoje sbírka, nebo je to zapůjčené z „muzea člověka“ v Praze? Tam se ale člověk jen tak nedostane. Byl jsi v tomto muzeu? Co se ti nejvíc líbilo? Já tam byl s třídou ze střední školy, kam jsem chodil a když jsme byli v sekci naložených dětí s různými vadami, tak jednomu klukovi začalo strašně kručet břicho a on si jej k tomu začal ještě hladit a olizoval se a nato několik holek od nás omdlelo a prohlídku již nedokončili :-)…
Ha, ha, tak to je dobrá příhoda. V tom třetím videu, jak tam sedím za stolem s panenkou, tak to je všechno moje. Za ostatními naloženými lidskými anomáliemi jsem se musel opravdu tajně propašovat do jistých ústavů. Byly to docela nervy. Legálně to nešlo. Už doma jsem si navlékl bílý plášť, zhotovil štítek s jmenovkou, dioptrické brýle, šedivou paruku a vyrazil na lov fantaskních záběrů. Na jednom místě jsem byl odhalen pitevním laborantem, který mi vyhrožoval, že mne vykostí. Dalo mi dost práce se z té situace vyhrabat a dostat se ven na vzduch. Byla to fakt nepředstavitelná hrůza…

Navštěvuješ erotické veletrhy? Byl jsi teď v Praze na výstavišti? Podle mě to byla slabota a oblož na návštěvníky a tak uvažuji, že bych se příští rok vydal přímo do jámy lvové, tedy do Německa…
Myslím, že to bude dost podobné. Když to u nás začalo, byl jsem se párkrát podívat, ale dnes už bych tam nikdy nevlez. Sály narvané nadrženejma gastarbeiterama, páchnoucíma pivem a hnusným ukrajinským potem a pižmem s rukama v děravejch kapsách. Fronty a zástupy buranskejch rádoby moderních párů, co se přijely „inspirovat“, silné partičky chlapů z práce řehtajících se hodiny u vitrínek s „žertovnou erotikou“, vyjukaní taťkové tajně nakukující do koutků s gay erotikou, převtipní moderátorové… Trapnost a hnus. Aspoň tak to na mě tehdá působilo. Třebas je to teďka jiný, ale pochybuju.

Můžeš mi dát nějaký tip, kde se dá zakoupit fajnové erotické oblečení a pomůcky – hlavně mám zájem o speciální korzety, utahováky, bičíky, latexové rukavice, ale vše v kvalitě, ne ty šunty, co ti pošlou na dobírku… Chtěl bych si to předem osahat a vyzkoušet. Poradíš mi? Nemáte něco podobného i ve tvém Studiu Y?
To víš, že máme. To je nápad. Dnes už tyhle věci seženeš všude. Zkus třeba novej Erotic Centre na Smícháči, naproti botelu Admirál. Nebo je tu dnes spousta nadšenců, co tyhle fetiš věcičky dělá na zakázku. Třeba holka Mountbatten: http://mountbatten.mysteria.cz

Kde se vlastně nachází tvoje Studio Y? Pokud chceš, můžeš udělat menší reklamu. Mám totiž kámoše, který je hodně „náruživý“, no a až do toho praští a bude zapíjet svobodu, tak bychom mu chtěli přichystat něco opravdu netradičního a napadlo mě právě tvoje Studio Y…
No proč ne, je zván. Pořádně ho propláchneme a ztýráme. Pořádně ho ponížíme. Studio Y má několik sekcí. Jednu z nich jsem nedávno prodal. Je na Letný a funguje ryze komerčně. Další je v blízkosti Karlštejna, funguje nárazově rekreačně, pro případné dražby otroků, fetishswingers a tak. No a hlavní stan a ústředí je u mě doma ve sklepě a slouží čistě k mým soukromým radovánkám. Nedávno jsem si ve sklepě vybudoval další malou místnůstku, kde jsem opět začal jen tak pro radost pitvat. Zkouším i jednoduché preparace.

Nechceš překecat Shindyho (já už mu to do hlavy hučel několikrát), ať udělá trička NECROCOCK s nějakou menší spojitostí s naším hokejbalovým klubem (např. barvy, symbol apod.), kterým ti děláme v oblasti sportu výborné jméno a řada kluků, kteří se vůbec nezajímají o hudbu, musí vyslovovat a dokonce se naučit tvoje jméno? To triko by pak nosil celý náš tým s fanoušky a byli by hrdí, že je dělané s tvým vědomím a že je oficiální…
No, no, přesně. To by bylo skvělý, kdybyste měli všichni na zádech mou hlavu. Už jsem mu to taky říkal. Ale udělám jednu věc. Řeknu mu to ještě jednou. Zkusím mu to ještě říct. Musíš mu to říct ještě taky, jo? Hned mu to jdu zavolat. Brnkni mu taky. Uvidíme… Ale ještě mě napadá jedna věc. Vím, že už nejste z papíru, už vycházíte jen na webu. Moc by se mi líbilo, kdybyste pro toto jediné číslo udělali výjimku a vyšli protentokrát i papírově. Udělejte to, prosííím. Bylo by dobrý, kdybych byl na přední straně obálky. Bylo by to fajn. Prosííím. Udělejte co říkám. Prosííím. Udělejte to… chci to…

interview z webzinu  Whiplash 

NECROCOCK
kultovní postava české metalové scény



     Vpravdě kultovní postava české metalové scény, Tomáš „Necrocock Kohout (ex-Master´s Hammer, nyní Kaviar Kavalier, NECROCOCK) je nefalšovaně renesančním člověkem moderní doby. Jak by se do současnosti ani nehodil. Šíře jeho zájmů je totiž ohromující…hudebník, skladatel, zpěvák, sběratel, sexturista, tenista, mykolog,…atd., však se to za chvíli dočtete sami. Tom Kohout se naposledy prezentoval pod svým pseudonymem NECROCOCK skvěle pochmurným dílkem „Praktiky pohřebních ústavů“. A právě z tohoto popudu vzniklo následující povídání… Nuže Mistře, pojďme na to!

Ave pohřební příteli! Doufám, že jsi si užil dnešní odpolední procházku po rozptylové louce a máš čas na čtenáře WHIPLASHe, kteří by se jistě rádi dozvěděli něco více o Tvé „novince“. Když už jsme to nakousnuli: stejnojmenné demo vyšlo kdysi strrrrašlivě dávno. Snad ještě v dobách Master´s Hammer – nebo se mýlím?

Ave přátelé. Ano, je to svatá pravda. Ještě tam v těch dobách. Vše to vysvětluji na video bonusu,které je součástí onoho CD. Mám to tedy říct znovu? No tak jo. Někde to mam napsaný, tak to sem jen překopíruji. Moment. Asi před dvěmi lety,jsem ležel doma, snad s nějakou infekcí, nudil jsem se a někde jsem vyštrachal v prachu onen demáč. Po jeho poslechu jsem byl nadšen z jeho atmosféry a začalo mi být docela líto, že ten materiál skončil někde na půdě v prachu, připraven k vyhození. Hned jak jsem se uzdravil jsem koupil kytarový aparát a ve svém Studiu Y jsem ho během týdne nahrál celý znova.Byla docela dřina všechny postupy odposlouchat, ale bylo to zábavný. Doplnění efektů, basy, bicích a ostatních symfonických nástrojů a ploch byla už sranda. Na to je mé studio dobře zařízené. Zároveň jsem se snažil, aby to zvukově zapadlo do doby vzniku. Tak takhle to nějak bylo. Zároveň se při té práci ve mně opět aktivovaly nějaké ty cadaverální, mrtvolné pohnutky a já jsem opět začal jezdit před budovu soudní patologie a jen tak v zaparkovaném autě jsem pozoroval cvrkot. Pod těmito dojmy se ve mně začaly líhnout nápady na další práci s touto tématikou. Výsledkem toho jsou bonusovky…

A propós, zůstalo po členech Master´s Hammer více sólových demo-projektů? Mám pocit, že takhle plodný jsi byl snad jen ty a bubeník Valenta….

Nevzpomínám si, že by ještě někdo byl takhle plodnej. Myslím, že i Silenthell nechtěl zůstat pozadu a o něco se pokoušel, ale to je o ničem. To je k smíchu.

Ty sám jsi vydal svoje díla u Tentamen, poté u Obscene a teď u Shindy Production. Mám pocit, že chceš vyzkoušet veškerá česká vydavatelství. Čurby/Obscene o „Praktiky…“ nejevil zájem?? U tak zvrhlého? člověka mne to udivuje…

No..ano. Postupně zkouším různé firmičky, ale všechny pracují víceméně podobně. Život je příliš krátký na to, abych pořád hnil u stejného labelu. Je to stejný, jako s dovolenými. Nikdy bych nejel dvakrát na stejné místo. Anebo s priváty. Jen málokdy zopakuji stejnou holku… Ale zas tak moc na výběr toho tady není. Ještě tak 2 desky a mám to tady zmapované všechno. Ten Čurbas mne taky udivuje… Nejdřív dělal fóry, stavěl se k tomu chladně a teď pozdě „bycha honí“, a je mu to určitě líto. Ano, je to tentokrÁt Shindy, kdo je tady vítězem. Ten fóry nedělal, tak teď má to štěstí… Zachoval se ve správnou chvíli správně. Proto je to on.

Fenoménem smrti, pohřebními proprietami a atmosférou krematorií se zabývá hodně kapel – leč musím uznat, že tobě se povedlo vystihnout tuto páchnoucí atmosféru rozhodně nejlépe. A to i přesto, že tuny zahraničních skupin se mohou pyšnit lepším zvukem, vymakanějším bookletem atd. „Praktiky…“ totiž krematoriem přímo páchnou. Gratuluji a ptám se na recept…

No díky. Recept... Je to asi tím, že v tom nebyla žádná póza. Vznikalo to v době, kdy jsem byl opravdu posedlý krematoriem, pitevnami apod. Na nic jiného jsem tehdy nemyslel: pořád jsem se snažil se tam nějak vetřít… Nechat se zaměstnat, což se mi nakonec tenkrát i povedlo… Zkrátka, to upřímný vyjádření atmosféry je v hudbě (vlastně nejen v hudbě) má nejsilnější stránka.

Jak dlouho jsi strávil nahráváním „Praktik…“ a kde se toto, původně demo natáčelo…?? Studio Ivories?? Existuje ještě…??

Ivories existuje a navíc má fuhrer ještě Bombaj, kde jsou ke stažení celé „Praktiky…“ a všechny moje videoklipy - www.bombaj.cz Jak jsem to sakra u něj tenkrát nahrával? To už vůbec nevím. Vlastně vím. No to snad ani nestojí za zmínku. Jeden den jsem nahrál z voleje kytary, bez bicích a metronomu, druhej den přijel Valenta, který ty věci v živote neslyšel a také z voleje do nich naflákal stopu bicích…o tom nemá smysl vůbec mluvit. Jo takhle…tebe zajímá nové natáčení nového aktuálního CD. Tak to probíhalo v mém vlastním studiu-v sekci gummistudia Y.Točil jsem si ho úplně sám, akorát s míchačkou a masteringem mi pomohl Marcel. Dělal jsem na tom zhruba tejden a moc mne to bavilo.

Pokusil by ses ty sám definovat hudební styl, který lze na tvém posledním CD zaslechnout?

Ne. Nebudu si vymejšlet všelijak vtipné a „originální“ názvy stylů a škatulek… Je to takovej funerální, snad black metal, dělanej s důrazem na atmosféru všech těch různejch ústavů. No mám pravdu? Myslím, že mám.

Nechal ses při tvorbě „Praktik…“ inspirovat nějakou jinou kapelou? Co jsi vlastně v těch dobách poslouchal…?

Vzniklo to v době, kdy mne nejvíc uchvátil debut Paradise Lost, to mě asi dost ovlivnilo. Poslouchal jsem tehdy ještě třeba Nocturnus, Samael, PitchShifter…

Texty jsou kapitolou samou pro sebe. Kolik pohřbů jsi musel navštívit, abys mohl psát tak mrazivě morbidní texty?

Mraky pohřbů. Strávil jsem v ústavech smrti hodně času, ale většina písní a textů vznikla ještě dávno předtím. Jsou to spíš takové “dětské“ fantazie, působící na mne dnes docela legračně. To v těch dvou nových nemetalových bonusových peckách je podle mne víc mrazivosti. Jsou tak realistické a mrtvolně slaďounké, že je z nich některým lidem opravdu špatně.

Kdo vlastně jsi? Pro některé geniální blázen, pro jiné chytře přemýšlející byznysmen…Čím jsi se vlastně živil a živíš? Kdo je Tom „Necrocock“ Kohout?

Jsem skoro všechno. Jsem tenista, sběratel, malíř, somelier, lyžař, turista, zahradník, zpěvák, sexturista…především jsem ale metrosexuál, gurmán, skladatel a milovník…Nejvíc se teď živím podzimními houbami, protože jsem také vášnivým houbařem a celkem uznávaným mykologem. Stabilní příjem mám z jisté francouzské restaurace, kterou jsem před lety založil s jedním Francouzem v Praze. Máme spolu i cateringovou společnost a vysíláme také své lidi vařit v zimě do alpských středisek. A pak je tu ještě to Studio-Y…

Temně metalové „Praktiky…“ obsahují i dva bonusy: „Prázdniny“ a „Oligofrenní dívka“ – tentokrát již ovšem přísaháš na temné disco, mixnuté snad s minimalismem, gothic či ambientem – sám nevím. Rozhodně jsou obě kompozice totální peckou! Natočil bys dnes tak metalový materiál jakým „Praktiky…“ jsou, nebo bys použil měkčí, ovšem hypnotičtější hudební výrazivo jako na zmíněných bonusech??

Temnej metal už bych dnes asi nepoužil. Myslím, že jsou silnější prostředky. Asi tě potěším, protože… Skutečně teď v tvorbě na této mrtvolné hudbě pokračuji. Mam už 2 další skladby “Princezna“ a „Výlet“ a hudebně jsou v podobném duchu, jako ony bonusovky. I když „Princezna“ je taková hodně pohádková a je o takové blonďaté princezničce. Je plná krásných chorálů a je nádherně usoužená. Neštastné víkendy u dědy u chaty, v ložnici teď leží schovaná. Zastlaná v peřinách…zpívá se v ní. „Výlet“ je zase takovej námořnickej s atmosférou řekněme francouzského přístavu. Harmonika dominuje. Plouživý noční saxofonový sólo.. Než těla najdou, budu už v Sévilé, kdes byla se mnou zosnovat plán. Škrtidla mám i nože mé milé…do toho vražedné výkřiky a kvílení sanitek, chvátajících do přístavu... Obě dvě pomalé slaďounké, ale jde z nich hrůza. Na obě dvě už mám rozdělané klipy, ale ještě nemohu najít tu úplně pravou princezničku….

Jak snadné/obtížné je pro obyčejného smrtelníka dostat se do Hlavova ústavu v Studničkově ulici (o kterém se zpívá v jednom z bonusů)? Tedy - ještě za života…

Docela hodně obtížné. Jak možná víš, kdysi jsem tam chvilku dělal, ale to mi dnes nebylo k ničemu platné. Takže pokud tam nejdeš na exkurzi jako student, nebo pokud tě nezavolají, aby ses tam dostavil k identifikaci mrtvoly, tak jsou šance mizivé. Legálně jsem se tam nemohl dostat, tak jsem sáhl k převleku doktora z histologie. Bílej plášt, šedivá paruka, brýle…Nesl jsem „jakoby“ nějaký pitevní materiál přednostovi ke konzultaci. Na chodbě jsem pak vytáhl kameru a vše si v klidu filmoval.

V „Oligofrenní dívce“ se zpívá o nevlastním strýci, který měl noční vidění a gumový plášť… Vzpomenu si na „Studio Y“ a nedá mi nezeptat se: nejsi jím právě ty?

Ha. Věděl jsem, že na to kápneš. Ano, jsem to vážně já…To já ji zabil. I když toho strýce ve videu hraje můj soused - je to včelař, sukničkář a bejvalej lampasák.

Oba bonusy jsou tematicky ukázkovým oslím můstkem mezi tvorbou projektu NECROCOCK a KAVIAR KAVALIER. Tvoje gummi-hrátky jsou známé, ale co nějaké nekro-hrátky v gumě…?

Proboha….Co na to říct? No co ti mám na tohleto říct? Hm…

Nesmím opomenout video-přílohu. Tedy 3 klipy. Kdo je točil?

No přece já. Od začátku až do konce. Dneska už to není problém. Stačí ti digitální kamera a patřičný software. Je to maximální zábava.

Jak se povedlo natáčet na patologii??

To bylo pochopitelně nejhorší. Nebudu to tu radši moc rozpitvávat. Řeknu jen, že mne tam nakonec načapal jeden pitevní laborant, honil mne a řval, že mne vykostí. Bylo to hrozný hovado. Myslel to vážně. Nakonec jsem se díky své výmluvnosti, prosbám na kolenou a slzám zachránil.

V klipech se objevuje jistá žena a jistý starší muž: jak jsi je přemluvil k účinkování v takto dekadentních snímcích?

Jsou to lidé, co mi jsou zavázáni a slíbili mi svou loajalitu do konce života. Jsou oba dva docela divní. Udělají, co jim řeknu. Mám je docela v hrsti.

Celé album je zasvěceno a věnováno tvojí zesnulé bílé perské kočce Lilly, jejíž vycpanina je taktéž k vidění v klipech. Jak sám píšeš, byli jste vždy víc než jen přátelé…pověz něco víc. Jistě si to zaslouží.

Lilly. Byla to obrovská dáma. I když pouštěla strašný množství svejch bílejch chlupů, byla vždy v naší rodině velmi dominantní. Byla aristokratická a dost rozuměla i hudbě. Milovala perskou a indickou hudbu. Zbožňovala třeba i Dead Can Dance. Vždy se třela o reprobedny a prožívala extatickou rozkoš. Nebo když slyšela sitár, tak málem zešílela. Několikrát se zase naopak pokusila v noci udusit ve spánku svým tělem pár lidí, které jsem nesnášel. Jak říkám. Byla to pravá, aristokratická a přerozkošná dáma Lilly. Její trochu nepovedená preparace teď dlí se mnou v ložnici, ale její orgány nalezly klid v mé krásné zahradě poblíž rosaria.

Odkud pochází ta magická kamenná tvář, která je k vidění na zadní straně bookletu?

Je to plastika, vystupující z čelní fasády Hlavova ústavu. Je to takový smutný anděl smrti….

Tvůj názor na: film „Spalovač mrtvol“, snuff video, dárcovství těla po smrti k vědeckým účelům, preparace domácích mazlíčků.

„Spalovač mrtvol“ je asi můj nejlepší českej film. Zbožňuju Kopfrkingla, Lakmé, paní Liškovou, morfinistu Fenka, nakonec i toho žida Bettelheima a hlavně Miliho.Dárcovství těla. No… Pokud pozůstalí zrovna nelpí na nedotknutelnosti celé oné mrtvé bytosti, třeba z nějakých rituálních důvodů, myslím, že je určitě fajn, když orgán zemřelého může zachránit někoho jiného, nebo posloužit k výzkumu různých chorob. Znal jsem jednu světskou rodinu kolotočářů, co prodali svá těla zaživa nějakému ústavu. Byli tak zdeformovaní… Vím, že dovedli jíst nohama a podobné kousky. Bože, byli tak legrační. Moc by mne zajímalo, jestli jsou někde naložení…Ukázal bych je své ženě a možná i sousedovi. Použil bych je asi do klipu…To by jste něco viděli…

Díky za odpovědi. Snad jen závěrem tradičně prozraď co nového, co bys v tomto čase popřál posluchačům, co se děje v táboře KK a podobně…díky!!

Co nového… Jak už jsem nastínil, dělám na dalších „mrtvolnejch písničkách“, které všechny určitě udělám i ve formě pohyblivejch obrázků. Tu radost si nenechám ujít. Jinak teď dokončuji projekt „Night Vision“, což je taková uklidňující noční hudba určená k cestování a hned jak to dokončím, pustíme se s Marcelem do nové desky Kaviar Kavalier, která už je taky z části rozdělaná. Všem přeji hezké a poklidné vánoce a zároveň všechny varuji, aby se v těchto dnech ,kdy se krátí den a je brzy tma, nezdržovali na opuštěných místech vzdálených od civilizace (parky, lesy, periferie, opuštěné oblasti okolo rybníků, vodních toků …), aby se nestali obětmi nějakého násilného smilstva a neskončili na stolech soudní patologie, jako dívky z mých příběhů…