A co ten zvláštní název?

Toto je nejčastější otázka spojená s Ticho de Pre Cupé Bandem. Abyste nemuseli pracně hledat odpověď ve stručné historii, kde ji stejně nenajdete, zde je vyjmutá z rozhovoru s Kupíkem pro internetový portál Rockmag.cz:
Když jsme začínali, jako protest-folkové trio mániček, inspiroval naší tvorbu veliký muž své doby, básník Ticho de Pre Cupé bulharsko-francouzského původu, jenž se přistěhoval na přelomu 17. a 18. století do Sepekova, což je vesnička nedaleko našeho domovského města. Jeho největším počinem je bezesporu sbírka „Keř na posekané loučce“.

2003 

Jaro:
Rozčarován vyhozením z rockové kapely CrackAty a ovlivněn písničkami Kryla (ještě před zneuctěním jeho tvorby Danem) a jiných písničkářů, rodí se v hlavě Kupíka první myšlenky na založení folkového tělesa. Souběžně s tím skládá první písně.
Léto:
Seskupení je pohromadě, bývalé spoluhráče z kapely CrackAty Malého Neči (akustika, druhý hlas) a Kupíka (zpěv, harmonika) doplňuje Jákob na housle. Repertoár čítá 19 kusů a narychlo se secvičuje. Nová milevská kapela je na světě a dostává název Ticho de Pre Cupé Band. První koncert se uskutečňuje v Milevsku v hospodě U Kamenáče začátkem června. Písně sklizují neočekávaný úspěch a proto není žádná překážka v dalším pokračování činnosti. Po druhém koncertu však kapelu pro lidské neshody opouští Malej Neči. Nahrazuje ho Haggim, současně kytarista a zpěvák kapely Suicide.
Podzim:
S novým kytaristou kapela tvoří i nové, lehce odlišné písně, neboť vnese svoji tvůrčí invenci. Dál se koncertuje, začíná se vyjíždět za hranice rodného města. Padá i rozhodnutí natočit desku. Managerem kapely se oficiálně stává (i když jím od prvního koncertu de facto je) Velkej Neči.
Zima:
Začátkem prosince se v Plzni natáčí deska „Ticho léčí“, 19.12. je její křest v Milevsku. CD je vydáno vlastním nákladem a kapelu těší, že je po něm poptávka. Na této nahrávce se kromě klasických nástrojů objevují i bicí, perkuse a basová kytara, což bude v budoucnu důležité pro další vývoj kapely. Také na ní lze však zaslechnout klavír, či hornu.

2004

Stále zima:
Je vyhodnoceno, že by bylo vhodné přijmout dalšího člena a to violoncello. Na inzerát se přihlásí sličná slečna Evička. Zároveň těsně před jedním vystoupení oznamuje Haggim, že končí a proto je na rychlo zpět do akce povolán Malej Neči. Probíhají další vystoupení.
Jaro:
Ticho prvně zcela zaplňuje velký prostor a to zhruba 150 lidmi na akci v Táboře v dnes již zrušeném podniku Sojka. Díky tomu může Sojka fungovat, ještě asi o měsíc déle. Stále se tvoří nové písně a na koncertech se hraje až 40 kusů. Zlomový je nápad, přijmout na letní openairové větší akce hosta perkusistu-bubeníka a tím přichází do kapely Sváča. Ten se však dobře zabydluje a lišácky postupně přitvrzuje rytmus a tím i sound TdPCB. Myšlenka, že bude jen letní host a spíše perkusista, než bubeník proto postupně upadá v zapomnění. Tím začíná postupný, plíživý přerod protest-folkového Ticha na rock-folkové Ticho.
Léto:
První koncert se Sváčou. Opakují se ty samé lidské neshody mezi Malým Nečim a zbytkem kapely. Někteří členové pijí, jako o život, což ovšem není nic nového. V hospodě také ukují Haggim s Kupíkem plán, o návratu na bývalí post. Tím je jednou provždy zpečetěn osud Malého Nečiho ve skupině. Zatím se však hraje dál. V létě je první výstup na skutečně velkém pódiu na festivalu Přeštěnice. Konec léta však znamená pro TdPCB přetnutí slibně se rozjíždějící kariéry, neboť Kupík ulehá s těžkou chorobou na lůžko, jež mu oslabí imunitní systém a znemožní tak celému souboru vystupovat na dlouhé čtyři měsíce. Ještě před tím, však stíhá Kupík přemluvit Haggimova spoluhráče z kapely Suicide Sleše, aby se ujmul basové kytary, která doteď v hudbě Ticha chybí.
Podzim:
I přes zdravotní problémy však kapela zkouší a definitivně odchází Malej Neči z postu kytaristy. Trapná scéna s jeho příchodem na zkoušku, o které mu nikdo neřekl, naštěstí patří již dávno minulosti… Kapela zcela mění přístup k hudbě, skládá zbrusu nové písně, které dostávají stále rockovější nádech a stanou se tak základem pro příští desku. Právě nové aranže, do kterých čelo nezapadá, jsou důvodem, pro který Evička sama opouští soubor.
Zima:
Koncem prosince se zdá být Kupík vyléčen a kapela se vrací na pódia. Vystoupení dostávají živelnější podobu, i když Kupík i Haggim stále při hraní sedí. Dlouho jim to však nevydrží. Od začátku kariéry fanoušci na koncertech spíš skákali a tančili a kluci se k nim brzy připojí.

2005

Stále zima:
Hraje se a hraje, za zmínku stojí snad jen částečné zdemolování a obrovský bordel po koncertě v hospodě Onen Svět, za který by se nemusela stydět leckterá rocková legenda.
Jaro:
Na DeFestu v Opařanech Kupík jako poslední z celé kapely odhazuje židli a Haggim pod záminkou, že se mu lépe ladí, mění akustiku za elektriku. Zde definitivně vstupuje Ticho na scénu coby rock-folkové těleso. Čas sáhodlouhých představení končí a začíná se psát éra regulérních rockových show.
Léto:
V Bechyni se natáčí deska „…i v tom je krása“ a samozřejmě se koncertuje a píšou nové a nové písně. Kapela začíná objíždět větší koncerty a festivaly, dostavují se úspěchy jako např. vítězství v Bitvě o Sázavafest.
Podzim:
Hraje se a chystá vydání desky. Jedná se s vydavateli, volba padá a dohoda se uskutečňuje s Cecek Records, kde deska i posléze vyjde.
Zima:
Křest desky v Milevsku a naplnění sálu kulturního domu více než 400 fanoušky. Zde si kapela uvědomuje, že se něco změnilo a že je třeba přehodnotit dosavadní téměř neprofesionální přístup. Stín zodpovědnosti vůči posluchačům a některých slabších výkonů a uvědomění si vlastních chyb vede Ticho k ustanovení nových pravidel a závazků, které je třeba před a během koncertů dodržovat. Kvalitní znalost repertoáru je samozřejmostí, k nelibosti některých členů se však mimo jiné připojuje i zákaz nadbytečné konzumace alkoholu a drog před výstupem, zákaz kouření na pódiu, ale hlavně nutnost dochvilnosti a zodpovědnosti. Po čase se ukáže, že to byl dobrý a kapele prospěšný tah. Ta se zatím psychicky připravuje na přelomový rok 2006.

2006

Stále zima:
TdPCB vstupuje do nového roku aktivně a s cílem definitivně se vymanit z jihočeských luhů a hájů, aby náhodou některá část České republiky, nebyla ochuzena o setkání se s těmito mladými chlapci. V kapele nově účinkuje perkusista Gruša (bubeník Suicide). Manager Neči (už bez přídomku Velkej, neboť jeho velikost nelze bezesporu s ničím srovnávat) se činí a tak hoši hrají jako o život. Tento rok bude také prvním, který bude čítat více než 50 koncertů a frekvence hraní se tedy zvýší na co týden, to koncert.
Jaro:
Na jaře do souboru vstupuje poslední dosud v Tichu nepůsobící člen kapely Suicide Gába a to na druhou kytaru a rozšiřuje ho na 7 členů. Touto dobou už se začíná TdPCB podobat spíše malému orchestru. Zvuk je hutný. Nastávají ovšem první komplikace, vzhledem k častosti koncertování a faktu, že 4 členové ze 7 mají ještě svoji kapelu nutí všechny zúčastněné do určitých kompromisů. Mezitím se propaguje nová deska po republice a je snaha dostat se s ní pokud možno všude. Na společném koncertě v pražském Futuru se setkávají manažeři Neči (TdPCB) a Klokan (Nikde Nikdo) a spřádají plány na společné podzimní turné.
Léto:
Mezi cestami po festivalech se kluci v klidu a míru shodují na další neúnosnosti situace a domlouvají totální oddělení Ticha od Suicide. Koncem července se hraje poslední koncert ve stávající sestavě v Praze v Rockcafé a rozloučení s Haggimem, Gábou a Slešem. Zůstává jen Gruša, který bude nadále hostovat na perkuse v případech, kdy bude mít volno a chuť. Rozdělení bylo dobrým tahem, neboť každý se konečně pouští za hudbou svého srdce. V srpnu dostává osamělá trojice Kupík, Jákob, Sváča, jištěná spolehlivou prací Nečiho další ránu v podobě vyhostění ze zkušebny. Chvíli se tak potácí ve vzduchoprázdnu, bez místa ke zkoušení a muzikantů. Tato personální rošáda se začíná rozuzlovat v druhé půlce srpna, kdy se hoši rozhodují, že se nenechají zlomit a plni optimismu začnou jednat. Stěhují se do improvizované zkušebny v garáži za Milevskem a pod tíhou blížícího se turné shánějí muzikanty. Na scéně se objevuje starý kamarád a Kupíkův dávný spoluhráč z dob CrackAty Hádě na basu a ještě akustický kytarista Láďa. Pilně se cvičí. První koncerty koncem srpna a věci se pohybují tím správným směrem….
Podzim:
V pěti se vyráží na turné s Nikde Nikdo a elektrickou kytaru s houslemi během výstupů střídá Jákob. Turné nese název Šňůra přes hory a doly, čítá cca. 15 koncertů napříč Čechami, Moravou i Slezskem. Koncerty jsou živější než kdy jindy. Celou kapelu vystupování teď baví a definuje si svůj nový styl a formu hraní jako Emofolk. Šňůra je o to lepší, že Ticháči a Nikdáči si náramně rozumí. Navíc se v kapele objevuje elektrický kytarista Dejv, který se ještě do Šňůry zapojuje a tak je skupina opět kompletní. Je zbudována i nová zkušebna.
Zima:
Celé turné se dá hodnotit jako úspěšné a končí se v prosinci velkými koncerty ve Futuru a v Milevsku Na leden si kapela plánuje koncertní pauzu a kuje plány na rok 2007. Jsou jak jinak než velkolepé, odvážné a smělé. Doufejme, že se bouřlivé vody obsazování některých postů ve skupině uklidní. Jinak se rok 2006 dá hodnotit, jako nejpřelomovější. Zbytek dějin a historie Ticho de Pre Cupé Bandu se píše právě teď...

2007

Stále zima:

Kapela pilně zkouší a vytváří nové písně pro následující TOUR ku příležitosti propagace festivalu Open Air Musicfest Přeštěnice 2007. Jak se v Tichu rychle objevil, tak i rychle zmizel kytarista David Clon. Hraje se v sestavě Láďa – el. kytara, Jákob – el. kytara/housle, Sváča – bicí, Had – basa, Kupík – zpěv, harmonika.

Jaro:

Cestuje se po koncertech v rámci tour k Přeštěnickém festivalu. Skupina se vrací do studia Acusticus v Plzni ke starým kamarádům Vohnoutovi a Tarasovi, natáčí dvojsingl Námořnická/V každém muži kousek ženy je.

Léto:

Jezdí se po festivalech a koncertech, točí se klip k písni V každém muži kousek ženy je, na festu v Přeštěnicích. Za zmínku stojí Hadův čerstvě sešitý slepák, takže můžete v klipu z výrazu jeho tváře vyčíst strach, jestli mu prasknou stehy, nebo ne.

Podzim:

Blíží se další personální změny. Mezi zařizováním vydání singlu na CD nosiči oznamuje Sváča, že opouští kapelu a bude se věnovat táborské kapele Veena. Band shání bubeníka a posléze nalézá ve vesničce Sepekov, tedy cca. 2 km od Milevska. V kapele se tak objevuje mladá krev, tou je Butters.

Zima:

Vydává se singl CD a v Plzni se natáčí další song, píseň Ach pane prezidente, na které již hraje právě Butters. Sice na klavír, nikoliv na bicí, ale zapojuje se tak definitivně do kapely.

2008

Stále zima:

Sváču plynule střídá Butters. Kapela hraje spokojeně dál. Spřádá plány na natáčení další desky.

Jaro:

Na jaře se v Plzni točí demo k chystané desce, ovšem jak se posléze ukáže, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Kupík začíná točit sólovou desku, kterou mimochodem bude točit celý jeden rok(!!!) a která bude ještě dlouho čekat na svoje vydání, neboť jí do pozadí odsune další vývoj v Tichu.

Léto:

Několikrát se přesouvá termín natáčení desky, Jákob znenadání (nebo možná z nenadání…) a za dramatických okolností odchází z kapely, ta přesto v srpnu začíná točit. Samozřejmě s plzeňskými kamarády, realizuje se nápad na přesun veškerého hardwaru do místní sokolovny, pro dosažení lepšího zvuku. Týdenní natáčení, při kterém vzniknou kompletní základy na CD však provázejí nervozita, neshody a řečeno s panem prezidentem, blbá nálada.

Podzim:

Náhrada za housle se nehledá, rok teď bude Ticho bez houslí. Do kapely přichází Miloš, kytarista, přetažený z rozpadající se táborské kapely Landship. Hraje se tedy na dvě elektrické kytary.

Zima:

Tradiční vánoční koncert v Milevském kulturáku je pojmut ve velkém, kapela si připravuje 33 písní v různých aranžích a postupně se sehrává. Blbá nálada postupně mizí.

2009

Stále zima:

Padá rozhodnutí nepoužít v létě natočený materiál na desku, pro jeho „neucelenost“ a celkovou nekvalitu a začít točit znovu, od začátku. Zároveň se kapela domlouvá na přesunutí centra působení z Milevska do Prahy. Je to praktičtější, neboť většina z kapely tam buď pracuje, nebo studuje. Navíc v jižních Čechách již není kde brát muzikanty, při dalších případných odchodech… Had oznamuje, že na konci léta odejde z kapely, neboť se chce věnovat studiu.

Jaro:

Neustálé zkoušení, pilování a výběr písní na desku. V květnu se začíná natáčet. Místo Hada točí basovou kytaru kamarád Kuba „Albi“ Vohnout. Kapela samozřejmě neustále koncertuje.

Léto:

Hraje se a mezitím jezdí do studia pracovat na desce. Hledá se náhrada za Hada. Studijní povinnosti některých členů ovšem práce na desce i hledání muzikantů poněkud brzdí.

Podzim:

Náhrada za Hada nenalezena, leč nalezen houslista Alki, který se připojuje k souboru. Kapela se s definitivou přesouvá do Prahy, kde zkouší. Problém s basou vyřešen přesunem Miloše z pozice kytaristy, na pozici basáka. Hraje se tedy v sestavě Láďa – el. kytara, Miloš – Basa, Butters – bicí, Alki – housle, Kupík – zpěv, harmonika. Další dokončovací operace na CD. Čas strávený ve studiu se již v hodinách přesunul do oblasti trojciferných hodnot. Točí se totiž celých 20 písní. Držte nám palce, ať se dobré dílo podaří! A taky, aby už přestaly personální rošády… Poněkud to unavuje.

Další historie se píše právě teď.