http://samochotijo.wz.cz

http://myspace.com/samochotijo 

Za zrcadlem
Prodat to, co visí ve vzduchu,
jde jen těžko, když to neexistuje.
Krmíme své iluze prodejem zboží,
krmíme cizí iluze prodejem sebe.
Prodejné kusy, vezeš se na vlně kapitálu.
Ale jsem člověk! Někdy je mi z toho špatně.
Statusovou hierarchii nacpěte si do nadmutých zámků.
Budu stát u vchodu, házet do oken kameny alespoň slovy.
Chceš si vybrat, ale schopnost hnije,
tvoříš iluzi celku, rozpadá se zevnitř,
v reformách co nikam nevedou.
Na úkor své mysli, na úkor sebe a jiných,
prodávat a vyprazdňovat.
Prodám i to prázdno, které ve mně zbylo
a jednou se mnou chcípne.
Nechci to tak, nechci!...

Kulisy
Stav vysoko šibenici,
ať se ti dobře houpe v oprátce.
Stav ve jménu dobra,
kulisy za tebe odvedou zbytek práce.
Lidská hloupost, věčná omylnost a chyby.
Kulisy, jejich role,
práce kata jako hobby.

Národ
Tak moc hrdej na svůj národ, říkal my a přitom oni.
Když se to hodí, slavil tenhle úděl,
sepjaté ruce, novodobé náboženství.
Hodnota za kterou stojí zabíjet,
dostala jméno, pro které to máš být ochoten učinit.
Hodnota, která slouží jako prostředek moci k dosažení svého.
Co čech to zloděj co němec to fašoun,
neni o co stát.
Co rusák to komouš, co afgánec to terorista.
Co amík to přežrout, co člověk to číslo.
Pro pocit bezpečí nastolit nebezpečí
věčné paradoxy.
Jedinec přece nemůže za to kde se narodil,
historie státu neni historií duše.
Oddělují hranice kontrol
a bariery jazyka.

Elegia
Křik vražděných, přitom klid jako v hrobě,
elegia života Země.
To učí tě lid, už teď bylo pozdě,
pokrytci nastal čas si přelepit oči a uši.
Srab bál se ohně, tak dělal že nehoří.
Strach si připustit, zatemnil zrak
a oslepil mysl.

Jeviště
Tvůrčí pozorovatel,
herec v iluzi pánem, počal se jevit.
Pasivní masa dojata účastí,
s křikem na sklo obrazovky,
sype svůj popel do uren.
Hltá jako vosy v pasti lahve šťávy,
jev jevu zamotal hlavu.
Participace na pasivitě,
opět zvolena zavrhnutá volba.
Pasivní masa dojata účastí,
sype si svůj popel do uren.

Vrány
brečte tak kdo zůstal čistej?
ukojen falešnou hrou
křičte nikdo se neohlídne
jen tupě kráčet, tápat tmou
bez soucitu, pod nátlakem
pohřeb lidskosti
bez otázek, bez důvodu
zeď společnosti
vrána odlítá
už nečeká až to ostatním dojde
brána uzavřená
stojíš v kruhu s ostatními
a přece sám v něm pojdeš.