Hudební experimenty, tedy to, čemu se obvykle říkává alternativní hudba, nejsou ničím vděčným. Předpokládají posluchače, který se nespokojuje se "svým jistým", nestačí mu pěkná melodie a pár snadno zapamatovatelných rýmů. Posluchače, který se neřídí tím, co je zrovna módní a o čem někde napsali, že je právě progresivní. Není divu, že často živoří na okraji. Ale když svého posluchače najde a zuby koleček do sebe zapadnou, může se stát, že vznikne něco, na co  pak obě strany i po letech vzpomínají.

Federsel & Mäkelä: An Evening with Federsel & Mäkelä (Polí 5)
http://bandzone.cz/federselmakela

Nahrávka společného setkání Tomáše Procházky alias Federsela (Gurun Gurun, B4, Radio Royal, Federsel, Handa Gote, Buchty a loutky…) a podobného finského nadšence Pasi Mäkely (Läski, Spermbankers) mi delší dobu unikala. Hravá, veselá a stejně tak vtipná jako zajímavá ve svém hledačství, je naštěstí tahle improvizační seance záležitostí zcela nadčasovou. V kuchyni nahraná kolekce dvanácti skladeb, "mísících neučesaný ambient s psychedelií, freak-outem a fragmenty dřevního blues a free jazzu" (citace vydavatele), znamená především pozvánku do světa fantazie.

Je veselé výsledek spolupráce poslouchat, ale ještě veselejší je představa, jak asi nahrávání probíhalo. Leccos napovídá i video z křtu alba nebo prostý výčet použitých nástrojů. Výsledná koláž zvuků, postupů, hlasů, samplů i útržků melodií dává až překvapivě soudržný celek, jakousi přepestrou mozaiku, kde se z jednotlivých, často už použitých, otřískaných a osamoceně nepotřebných dílků skládá zajímavý nový obraz.

Pasi Mäkelä hlasem připomene Captaina Beefhearta či Toma Waitse a projevem nezapře bluesové kořeny - ačkoli u pravověrných bluesmanů si toto tvrzení koleduje o lynč. V změti hudebních útržků, improvizovaného vršení nápadů i zcela svobodného hudebního blbnutí, působí samozřejmě i sebevědomě zároveň. A je to právě on, kdo povyšuje jinak jen těžko stravitelnou kaši na výjimečný ušní pokrm. Setkání s Federselem, milovníkem elektronického haraburdí a historických bicích automatů či obskurností všeho druhu bylo více než šťastné.

Vydáním tohoto alba opět maličký label Polí 5 ukázal, kam se u nás vyplatí směřovat za alternativní hudbou, a také znovu připomněl, že věnovat se hudebnímu experimentu neznamená dvacet let dělat totéž. Ve spojení s neobvyklým druhem humoru, který se sám o sobě na naší experimentální scéně vyskytuje v množství menším než malém (odrazilo se mimochodem i v hodně vydařeném obalu), lze tuhle desku považovat za opravdu nevšední záležitost.

Autor: Antonín Kocábek