VAGÓN 12.3. - MISSION DILEMMASSIBLE
19.03.2010
Nevděčnou roli šoféra na trase Slaný_Národní třída_Slaný si onen páteční večer 12.3. odbyl zdárně a důstojně nedobrovolnej dočasnej abstinent Sáďa. P.P.Cvok fungoval ve Vagóně se svým domovským TN od už počátku akce a Pípa hořekoval nad technickým stavem svýho Pola, takže to prostě bylo na Sáďovi. Ze Salttownu náš kvartet Sáďa, Pípa, Míla a Romča vyvezla sáďovo nadupaná Fábinka. Cestou na místo činu jsme narazili v centru Prahy na kolegy… trio klasiků v černejch ohozech s motýlkama a futrálama na gramce nebo na co to hrajou se včetně vokální sólistky snažilo dostat přes tramvajovej pás směrem k budově filharmonie. Umělecky naladění jsme zaparkovali naproti Vagónu a na jeden zátah jsme odnesli naši malou polní do podzemí pod KFC na Národní. Kromě našeho soukmenovce P.P. Cvoka tam byly už i ostatní punk and folk celebrity toho večera, včetně nové pěvkyně Deráčů Lenky a permanentího pištce Kalanise. Zatímco mistr zvuku tahal kabely k oživení aparátu, umělci postávali vůkol a klábosili na aktuální i míň aktuální témata. Přišel sem taky Karlos – toho času kytarista z JT, kterej se krom pivka ujal časem taky úlohy business managera – seděl, pil a prodával hudební nosiče a konfekci.
Když staroměstský orloj svými digitálními zvony odbíjel cca 20:03, Deráči se jakožto nejpočetnější banda večera ujali přípravy zvuku. Potom byl asi půl hoďky klid na uměleckou koncentraci a mezitím sem dorazila slušná základna fans různýho věku (většinou 20 a míň), pohlaví, vyznání a ražení vůbec. Když jsme před devátou nasadili první pecku (netradičně „Jsem jak“), bylo v klubu asi 150 hudebních znalců a tanečních teoretiků…a vlastně i praktiků, protože vydrželi sedět do 1. refrénu 3. písně a pak šli do poga. Hrálo se nám báječně - jak by ne, když se to tam tak rozpogovalo…Za zmínku určitě stojí prasklá struna na kytaře P.P. Cvoka při „Erikovi“, kdy náš kytarový polobůh nahradil svůj nástroj zdařilou vokální nebo spíš P.P.Cvokální improvizací – je to prostě démon! Posledním songem byla reggae pohodovka Zpátky do zkušebny, která nás taky správně nasměrovala. Sice ne hned a přímo do Slaného, ale v každém případě z pódia. Při deratizační rekonvalescenci jsme zatím vychladli, Pípa tradičně s Mílou zkrátil jointík na délku filtru, Sáďa se věnoval důležitým jarním činnostem a P.P. Cvok se v pešatně věnoval prasklé struně a přípravě na další šichtu s TN. Asi v 10:10 středovagónskýho času jsme ukázněně odevzdali půllitry na baru a odebrali se směr Parkplatz. Cestou dom jsme disciplinovaně a profesionálně navigovali Sáďu, aby nepřejel přes bludnej kořen (tramvajový koleje), taky jsme mu proti jeho vůli uložili do paměti autorádia pár důležitých rozhlasových stanic (aby ráno chytil zprávy…) a dorazili jsme do rodnýho města Salttownu před půlnocí. Odevzdali jsme aparát zkušebně a byl ten pravej čas na zakončení – jak jinak než v tradičním Kufru, což je ale zas jinej příběh.
Děkujem TN za pozvání do Vagónu, příchozím lidem za atmosféru a těšíme se v dubnu na viděnou v Abatonu.
