Jsme pražská kapela hrající svižný punkrock se saxofonem a příčnou flétnou. 

Náš profil na Facebooku

Naše homepage - www.deliwery.cz

Nápad na založení našeho šíleného uskupení vznikl jako asi většina podobných hudebních těles v jedné z mnoha modřanských hospod nad sklenicí desetistupňového piva. Někdy koncem roku 2003 přišel Pavel, taktéž zvaný Fipa, s nápadem založit fiktivní kapelu. Tím nabral večírek, který by se jinak zvrhl v normální průměrnou chlastačku, značné obrátky. Hans s Pepsonem začali rozvíjet fantazii a za mohutného povzbuzování kamaráda Turbana házeli spolu s Fipou do placu samé geniální myšlenky, jak by se kapela měla prezentovat.

Dali jsme si název Deliwery a tím se rozjela naše první éra, éra mystifikační. Nápad byl pro nás natolik fascinující, že jsme si na něj vzpomněli i druhý den po probuzení a vstřebání všech vypitých alkoholických nápojů. Pepson vytvořil internetové stránky a do čtrnácti dnů jsme stihli udělat fotky, napsat působivou historii kapely a to vše na stránky umístit. Natočili jsme videoklip v jednom pražském hypermarketu a vytvořili plakáty lákající důvěřivé lidi na fiktivní koncert. A odtud už nebylo daleko k tomu, aby nás tenhle nápad přestal bavit a chtěli jsme zkusit, jestli by to s tou skupinou nešlo doopravdy.

I vzali jsme kytary, basy (Braníku) a odebrali se na Pavlovu chatu na tzv. soustředění kapely, kde na nás čekalo nepříjemné překvapení. První večer se ubíral velmi pozitivně, uvedli jsme se do výborné nálady a až do časného rána jsme hráli na kytaru převzaté písně a skládali nové. Chybou bylo, že jsme si vše nahráli na kazetu. Ráno přišlo vystřízlivění: o skládání nových písní nemohla být řeč, ona převzatá píseň byla jen jedna ("120 čísel pod zemou") a celou noc jsme se marně snažili sehrát dvě kytary tak, aby vzniklo něco poslouchatelného. Nevzniklo. I upadli jsme do deprese a nahrávku už jsme si od té doby raději nepustili.

Přesto jsme se nehodlali vzdát tak lacino. Hans poctivě cvičil na kytaru a psal texty, Pepson toužil po bicí soupravě a skládal k Hansovým textům melodie a Pavel zakoupil exkluzivní baskytaru zn. Jolana za 1200 Kč. I začali jsme se poohlížet po nějaké zkušebně a byli jsme nečekaně úspěšní, a tak nám od ledna 2005 nic nebránilo v naší cestě za kariérou, slávou a především pak uměním. Začali jsme zkoušet ve zkušebně komunitního centra Krok, kde jsme se na deseti metrech čtverečních a v padesáti stupních Celsia první měsíc snažili sehrát píseň Veľkou palicou od Iného kafe, neboť nás žádná jednodušší nenapadla. A i když začátky byly velmi krušné, práce šla celkem od ruky. Asi po dvou měsících se nám další šťastnou náhodou podařilo sehnat krásnou a útulnou zkušebnu ve Vysočanech, kde jsme nebyli omezení dvěma hodinami týdně.

Počáteční repertoár "Veľkou palicou", "Špek", "Boarderland" a "Míša C." se brzy začal rozšiřovat a začínali jsme se poohlížet po nějakém fleku, kde bychom naše umění mohli předvést před širokou veřejností. Tak se stalo v září ve zmiňovaném centru Krok, ještě před tím jsme ale stačili do svých řad přijmout Hansova bratra Martina na post sólového kytaristy a během asi tří zkoušek s ním nacvičit všechny písně. První vlastní koncert přišel o měsíc později v Guru.

V listopadu 2005 jsme si na zkoušce zkusili zahrát se saxofonistkou a zpěvačkou, Martinovou spolužačkou Bárou a od té doby praktikujeme naše umění v pěti.

Rok 2006 byl ve znamení koncertování a nahrávání. V únoru jsme se na dva dny zavřeli s notebookem a několika mikráky do zkušebny, následně týden míchali a vylezlo z nás album "Výstavka učňovských prací". Moc se nám líbilo, že bylo fakt strašné jsme zjistili až později. Dnes si ho raději moc nepřipomínáme. V průběhu roku vznikla spousta písniček ("Zas jsem byl dneska opilý", "Vítěz se psem a černou korouhví", "Únorová"...) a tak jsme se rozhodli do toho praštit a další demo jsme nahráli v říjnu v hostivařském studiu u mistra Šikýře. Album bylo pojmenováno přiléhavě "Demo Hostivař 2006".

První půlka 2007 byla poznamenána pobytem bubeníka Pepsona ve Finsku. Sice jsme našli záskok (Davida z kapely Vobsazeno), ale zkoušek nebylo moc a když už, jen jsme s ním secvičovali staré věci. Něco nám to ale přece jen dalo: za prvé hitovku "Finlandia Go" a za druhé podstatné zrychlení naší muziky dané tím, že David je ostřílený punkáč a Pepson byl pak kapelou tak pranýřován, že mu nezbylo než hrát stejně rychle. Od června jsme se do toho v plné síle pustili, podnikli mimořádně úspěšné soustředění kapely, kde vznikly čtyři songy ("Velký plán", "Ereš mereš", "Lidi budou držkovat" a nový "Pod vobraz"). Zpěv plně vzala na svá bedra Bára. Díky postupu do finále Letního poháru XT3 jsme získali profesionálně nahraný záznam koncertu. V soutěži Pro Rock 2007 jsme se umístili na 2.místě a Bára získala ocenění Osobnost soutěže. 23. prosince odehráváme svůj 30. koncert.

V roce 2008, po třech letech fungování kapely, jsme konečně posbírali všechny své síly a peníze a ve studiu Ex Avik nahráli své první plnohodnotné album "Kočky jsou vrženy". CD má 13 tracků, 36 minut a vyšlo v listopadu u vydavatelství Cecek Records. Nahrávání proběhlo na přelomu dubna a května a předcházelo mu druhé kapelové soustředění na Fipově chatě, kde se zrodily dvě nové písně ("Pankáči od rodin" a "Rock'n'Roll pro Kalašnikov"). Naše aktivity v létě a na podzim byly poznamenány čtyřměsíčním letním pobytem Pepsona a Hanse v USA, ale od října jedeme opět naplno.

Rok 2009 nám i přes lehkou tvůrčí krizi přinesl tři nové stálé písně v playlistu ("Buldozer", "Píseň k spánku" a "Rockabilly"). Odehráli jsme 13 koncertů, z nichž vyčnívá hraní na skautském festivalu ObRok pro cca 1000 lidí a koncert ve Strašově se skupinou Volant. Na několika koncertech Martina zaskočil a v našich jednoduchých písních vystřihl neuvěřitelná sóla pravověrný metalák Ondra.

Rok 2010 jsme odstartovali stěhováním do nové zkušebny, už čtvrté v pořadí. Snad nám přesun ze střední školy do skladového areálu pro Vietnamce přinese novou inspiraci. Plánujeme sypat z rukávu nové pecky, koncertovat co to půjde a konečně si taky zahrát na festivalech.