Viki (Viktorie Horáková) - zpěv, piano

Vojtěch Jindra - elektrická a akustická kytara

BOOKING
Vojtěch Jindra - music agency
Keltskahudba.cz
phone: +420603390194
e-mail: vojtech.jindra@seznam.cz
web: www.myspace.com/vojtechjindra
web: www.keltskahudba.cz

Praha
14. února 1983

Nejukřičenější dítě z celé porodnice, vážící necelá čtyři kila, právě spatřilo svět a dostává jméno, přesně vystihující její osobnost - Viktorie. Veškerá "připravovaná" jména byla v tu chvíli zapomenuta a reakce na strašný řev utvrdila mamku v tuto jedinou možnost...

Rodiče se snažili od mých pěti let vést mne a mojí sestru k nějaké mimoškolní činnosti. Začínala jsem s houslemi, ale vyhodili mě po čtrnácti dnech se slovy: "hází po dětech ohryzky" a "nesoustředí se…". Po krátké odmlce jsme se sestrou začaly chodit do souboru Bambini di Praga, o kterém nám bylo na základní škole řečeno, jak úžasná je to škola s všestranným zaměřením pro děti, aneb: „každý si tam najde to své". Po pár dnech jsme to nenáviděly, ale tvářily jsme se, že tam chodíme rády, jelikož za nás maminka zaplatila nehorázné peníze. Když jsme na slavnostním vánočním koncertě po třech letech zazpívaly pouze dvojhlasé písně „Old MC Donald", maminky přítel (s hudebním vzděláním) se rozzuřil a okamžitě jí rozmluvil naše další působení v tomto vyhlášeném sboru. Mimochodem, dodnes mi není jasné, proč jsme se nelíbily panu Bohumilovi… Myslím, že jsme byly opravdu hezké holčičky a bylo nám už skoro 12 let!

V pátém ročníku základní školy jsem se přihlásila jsem se do pěveckého sboru "Mládí", který byl rozdělen na prípravné oddelení a na hlavní sbor, do kterého se musely absolvovat celkem náročné zkoušky. Ze čtyřiceti uchazeček jsem prošla jen já a moje kamarádka.

Před zhruba pěti lety přivezl mámin přítel domů klavír a já podle sluchu začala zkoušet písničky od Alanis Morissette. Přezpívávala jsem je do vlastní podoby a jednou je zahrála tátovi, který uměl trochu na kytaru. On se strašně rychle nadchnul a nabádal mne, abych zkusila napsat něco vlastního. Začaly moje první pokusy něco složit a k mému překvapení i docela úspěšné. S tátou jsme pak založili kapelu The Compromise. Sehnali jsme basáka a bubeníka, nazkoušeli asi 17 písniček a odehráli několik menších koncertů

Pak jsem však potkala jsem člověka, který mi ukázal další směr a motivoval mne k psaní písniček a k trochu odlišnému pohledu na to, co dělám. Našla jsem další muzikanty a založila doprovodnou kapelu, která by hrála jen moje písničky. Přestože jsem měla na počátku představu o čistě akustické podobě, současná kapela mne přesvědčila o příklonu k rockovému, kytarovému soundu. V tuto chvíli připravujeme repertoár a doufáme, že se v této podobě co nejdříve objevíme na pódiích.

Kapela nemá žádné koncerty