BOOKING:

Klara Vyhnankova

v.klaara@gmail.com

00420 603 881 412

Info o kapele k nalezení spíše v sekci BIO.

Sunflower Caravan je:

ANDY /piano, hammondy, ostatní klávesy/, MICHELL /basa/, VÍT /bicí/

od roku 2001 - 2009

web.profil www.myspace.com/sunflowercaravan

e-mail sunflowercaravan@hotmail.com

proklikejte odkazy a obrázky

internetový magazín Superbeat.cz - únor 2008 - recenze ROXY 08-02-11

Dochází Vám palivo? Dejte si Sunflower Caravan!

zpravodajský server Novinky.cz - leden 2008

Český Sunflower Caravan proráží za moře

časopis FILTER - listopad 2007

Sunflower Caravan píší o turné s The Ark

více fotografií...foto: Archiv kapely

Sunflower Caravan na turné s The Ark - říjen 2007

9. listopadu 2007  8:43

Kluci ze Sunflower Caravan vyrazili v říjnu na evropskou šnůru se švédskými The Ark. Celkem to dalo 12 dní, 6 států, 11 měst, 10 koncertů, 6 240 km a 60 hodin spánku.

Autoři:

Michell (Sunflower Caravan)

časopis FILTER - leden 2007

Sunflower Caravan 

Mluví se o nich jako o jednom z největších domácích objevů loňského roku. Sunflower Caravan smetli sedmdesátkový prach a dokazují, že hammondky nerovná se zašlé retro. (text: Veronika Koloušková)  

   Sunflower Caravan, to jsou tři kluci, kteří dokáží s minimem prostředků předvést show jako málokdo.  Jejich písničky hrané na piano, hammondky, basu a bicí (ano, žádný zpěv!) jsou nepopsatelný úlet - barevné, hravé, strhující. Zatímco pět let pilovali svůj osobitý styl, který se od zběsilých psychedelických improvizací posunul k retrem navoněnému popu, doba jim hrála do noty a lidem pro jejich zvuk narostly uši. Zrání kapely navíc výrazně urychlila tři švédská turné se skandinávskými hvězdami The Ark. Dnes jsou jejich koncerty neskutečně in. Namísto zastydlých mániček na ně chodí „normální“ omladina, která sedmdesátá léta - nálepku, kterou Sunflower Caravan ne a ne sloupnout - nepamatuje a žádné příměry nehledá. 'To, že máme hamondy, neznamená, že jsme The Doors', čílí se bubeník drVit.  Trio si pěstuje vymydlenou image, a tak není divu, že se na jeho internetovém fóru tu a tam objeví opruzená hláška o „továrně na teplo“. „V Česku to sice není in, ale my koncert bereme jako svátek a dárek pro lidi, který si za svý peníze zasloužej víc, než vytahaný trika. Chceme je naučit chtít po kapele maximum a zároveň jí tu energii vracet, přestat bejt houbama, který si to do sebe tiše na-sajou a odnesou domů,“ apeluje na chladné posluchače klávesák Andy. Při každém koncertu dostanou fanoušci dvě nové skladby. Proč při této nadprodukci ještě nevznikla deska? „Chceme natočit dokonalý Dílo, který lidi dostane. Tlačí to na nás ze všech stran, a jestli nahrávka nebude do léta, jsme nahraný,“ říká baskytarista Michell. „Právě že nejsme,“ směje se Andy.  

Kdo: Dva bratři a jeden „skorobratr“, kteří z varhan Hammond vytáhli power pop.

Co: Jejich čím dál lepší koncerty a chystaná deska.

Proč: Protože nic podobného u nás ani ve světě neuslyšíte.

Web: www.myspace.com/sunflowercaravan

časopis MUZIKUS - prosinec 2006

Psáno pro: časopis Muzikus 2006/11;  Autor: Stefan Segi

Mladí klávesoví mistři: Andy (Sunflower Caravan)

S kapelou Sunflower Caravan jsem se poprvé setkal již před drahnou dobou. Jeden známý mi ji doporučil s tím, že něco takového se prý jen tak nevidí. Jako starý skeptik jsem tehdy do Jazzklubu v Železné nešel s bůhvíjakým očekáváním, ale o to víc jsem byl nakonec překvapen.


Dokonale sehraná kapela kolem virtuózního hráče na hammondovy varhany s vlasy až pod pás, s tím se člověk nesetká každý den. Andy (jinak snad totiž Ondřeji Čermákovi nikdo ani neříká) předváděl veškeré finesy klávesové hry, které jsme zvyklí slýchat od klávesových čarodějů let sedmdesátých, navíc tu byla divoká pódiová show obsahující i dosti nebezpečné naklánění těžkých hammondů. Největším překvapením ale bylo, když jsem zjistil, že tento na pohled tak suverénní hráč není ještě ani oprávněn zvolit si ve volbách svého zastupitele.
Od těch dob uplynulo ve Vltavě hodně vody, kapela se vyvíjela, měnila styl i image, a já na ni příležitostně chodil i ze zvědavosti, kam se Sunflower Caravan posunou tentokrát. S lídrem kapely jsme si nedomluvili schůzku poblíž žižkovského Paláce Akropolis náhodou. Kapela zde totiž vyhrála populární soutěž Future Line, ve které by měly dostávat šanci mladé a nadějné kapely.

V jakém věku ses vlastně dostal k hraní na klávesy?
Začal jsem hrát na klavír, když mi byly asi čtyři nebo pět let. Přivedl mě k tomu tak trochu otec, protože jsme doma to piáno vůbec měli. On hrával v undergroundové kapele Hokr. Nijak mě do toho ale nenutil a vlastně jsem si za ně poprvé sednul sám. Šlo mi to od začátku docela lehce. Hrál jsem spíš improvizace, než že bych cvičil z not. Asi tak první tři roky jsem hrál jen na bílé klávesy, buď od céčka dur, anebo od a moll. To mi bohatě stačilo.

Jak to vypadalo dál s tvým hudebním vzděláváním?
Od první třídy až do konce devítky jsem chodil k jedné učitelce. Tam jsem celou dobu hrál klasiku a také jsem se dobře naučil číst z not. Na hodiny jsem cvičil nanejvýš tak pět minut týdně a ve volném čase jsem hrál to, co mě bavilo. Když se to rozloží do těch devíti let, není ani to tak špatný výsledek. Dalo mi to znalost klasické hudby a not, což se mi pak dost hodilo na konzervatoři. Většinu z toho, co doopravdy potřebuji, jsem se naučil hlavně sám.

A co tvůj hudební vkus. Poslouchal jsi také klasickou hudbu?
V té době jsem poslouchal nejvíc Zeppeliny, Sabbaty a hodně Ozzyho. Prostě tvrdou, třeskutou hudbu. K Emersonovi jsem se dostal až o něco později. Ohledně této hudby bylo štěstí, že jsem ji měl doma, protože to poslouchal otec.

Od svých hudebních začátků až dodnes hraješ v jediné kapele. Řekni mi něco o jejím vzniku. 

VÍCE ZDE>>>