Summer breeze makes me feel fine
03.09.2010
I takto by se dala shrnout letošní druhá čtvrtperioda lunárního roku desátého roku v druhém tisíciletí na planetě Zemi. Ponejprv byla příď naší Bonaventury přesměrována z klidných vod Balonové zátoky podél jižní rovnoběžky tak, abychom se ctí mohli popasovati se záludnými proudy a skalisky Drakeova průlivu, sledováni orlím zrakem patagonských strážců temných skal, kde ozvěna chladně vrací nápěv jako bolestný vzdech až k břehům sedmého světadílu ledové královny Antarktidy a jejího věrného služebníka Scotta.
Bylo nám ctí navštívit mnohá místa a jest naprosto jedno, zda jsme zde již tradičně každý rok, či novici, avšak vždy bez ostychu a bázně rozezněli mohutné zvony v srdci naší galery. Chvalečská noc, Poličské rockoupání, Teplická noc, Votvírák, Animal fest Karviná, Bike show Dolní Morava, Trutnov, Stochovská Vodárna či Rock na valníku ve Slaném a mnohá další místa, všude tam zanechali po sobě silnou energetickou stopu, přesně tak, jak si to zákon zachování energie žádá a vyžaduje.
Všude tam jste byli vy, ať již starousedlíci či potulní vandrovní, držíc vlajku kynuli k nám a naše motory nepolevily ani na okamžik, my bičováni slunečním větrem a tisíci kilowatty prazvláštního typu Van de Graafova generátoru přímo z Vašich srdcí
drželi statečně kurs až do zdárného cíle.
Avšak přírodní zákony platí vždy,všude a pro každého, proto i na palubě naše křižníku protínaly se paralelní světy přesně dle pravidel Nikoly Tesly o toku životodárné energie širokými kanály hluboko pod povrchem zemské kůry, aby propojily nové a nové
synapse gigantického mozku modré planety, naplňujíc tak jeho podvědomí dalším a dalším snem.... A právě na jednu z těchto křižovatek vítr přihnal jakýsi nápěv.... já povím Ti příběh, jak Hans Christian Andersen. Temnými mraky, které donedávna strážily
nedobytnou pevnost Svalbard, polární záře snášela další a další fragmenty jakéhosi pitoreskního příběhu, jež přímo na hydromasu nanesen byl.
Povím Vám, mé nohy překvapením ztuhlé a pevným spojem nemohoucnosti přikotvené k horní palubě, jak ocelové škorně doktora Pataka k hradbám prastarého karpatského sídla nedokázaly učiniti jediný krok. Mozek přikazoval prchni, tělo však na místě zůstalo stát! Naštěstí lodník Mateusz a kormidelník Sakala zachovali chladnou hlavou a postavili chromatograf i s deskami přesně tak, aby Gu-staff a radista Peet mohli zaznamenat tyto vskutku nezvyklé performance vnitřního hnutí mysli.
Lodní kaplan Simon však pevným a klidným hlasem pravil, že.... není třeba se bát věcí příštích, pokud dobře známe stav věcí minulých a současných.Počkal jsem tedy, až ruch kolem této prapodivnosti utichne, abych z archivu pro vás vylovil alespoň jeden tento záběr.
Vítr se utišil, nebe průzračně čisté a jen lodní kýl si brouká líné blues modrých vln. Po předlouhé době nás na palubě poctil svou návštěvou velmistr obrazových triků a lovec stínů Jakub Khouba Mertl, aby na své skleněné desky zvěčnil ten krátký okamžik skvělé nicoty a stříbrného větru. Jako malou ukázku jeho velkého ducha jsem si dovolil vystavit následující společnou fotografii naší posádky těsně před tím, nežli vplujeme do neklidných vod elektromagnetických bouří a fotovoltaických jevů.
Ale o tom až příště a vězte, že napříště bude opravdu o čem mluvit!
Opatrujte se, moji milí a drazí v čase polétavých pavučin a ranní rosy v mořských chaluhách
S tímto a úctou v srdci se loučí
Nikolas Dek
