celý report je ZDE

Posledně jmenovaní jdou na podium jako první a hned na úvod prozradíme, že právě PERFECITIZEN pro nás byli nejpříjemnějším překvapením celého večera. Jako jediní totiž očekávání nejen naplnili, ale i o hodně předčili. Zatímco z předchozího setkání s touto partou v Modré Vopici si člověk pamatuje především ohromnou energii a zběsilost v srdci i paličkách, tentokrát nám přišlo, že kapela opravdu dozrála, dokázala prodat svůj ksicht a své novátorské originální pojetí (death)grindu. Troufáme si říci, že takto by mohla vypadat budoucnost žánru. Nenásilné skloubení techniky, moderních groovy riffů a rytmických postupů s ultrarychlým a ultraenergickým výplachem. Pořád bylo co poslouchat, Mlezivovy ruce lítaly po hmatníku, jako kdyby tam byli kytaristé dva, o Hažově pověstném lunatismu za bicími nemluvě (styl „pytel střepů metodicky sypaný z desátého patra“ opravdu nikdo jiný nemá). Dokonce i Nick Barker, nesoucí si občerstvení do backstage, se na chvíli zastavil a se zájmem šponoval svou mohutnou šíji směrem k podiu. PERFECITIZEN si naprosto vystačili v tříčlenné sestavě (zdálo se mi, že basa jela v playbackové stopě, ale ruku do ohně za to nedám, kdyžtak mne někdo opravte). Zvukově jim nic nechybělo, ba naopak, s více nástroji by hrozil spíš binec. Na půl hodinky dokonale vyplnili jim svěřený prostor.