Uchožrout Studniční

„Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“ (Vincent van Gogh)

            Fysiologus říká, že tento obávaný tvor přebývá především ve starých hlubokých studnách, bažinách a mokřadech. Uchožrout je zelenohnědý šupinatý vodní démon s rudými ploutvemi, malými růžky na hlavě a výrazným blanitým hřebenem od hlavy až ke konci ocasu. Řídká ježatá srst připomínající usušené řasy a chaluhy pokrývá značnou část hlavového povrchu těla. Jeho ozubená rozšklebená tlama budí hrůzu i zavřená. Nejvýraznější jsou dva ostré řezáky, které vyčnívají z bezkrevných slizkých rtů. Ty používá k napadávání svých obětí. Dospělí jedinci se pohybují po zadních končetinách a vzpřímení dosahují výšky 40 centimetrů. Končetiny má porostlé jakoby kapřími šupinami a pokryté nazelenalým slizem. Je to samotářské stvoření, které si ostražitě hlídá své teritorium. Díky své popudlivé povaze se téměř nevyskytuje v páru, což značně ztěžuje rozmnožování druhu. To je též důvodem jeho nesmírné vzácnosti. Také se o něm říká, že žije stovky let. Uchožrout ovládá telepatii, protože pod vodou se prostě mluvit nedá. Charakteristický je však jeho skřekot, který vyluzuje za jarních a letních úplňků, kdy vylézá ze své sluje a olizuje rosu z okolní vegetace. Kromě lidských chrupavek (uši, nosy) se živí čolky, slimáky, mloky, žížalami, žábronožkami, nitěnkami a jiným planktonem. Lidské ucho je však jeho největší pochoutkou. Opravdové hody zažívali uchožrouti zejména ve středověku, kdy se mladé nevzdělané dívky nahýbaly přes okraje studní, aby v odraze na vodní hladině spatřily svou budoucnost. To byla ta pravá chvíle pro nemilosrdné predátory, kteří své ubohé oběti zbavovali ušních lalůčků a tím i naděje na brzký sňatek. S vynálezem vodovodů však uchožrouti přišli o značnou část svých úlovků. Oběťmi jejich útoků se tak stávají jen neopatrní instalatéři a opraváři vodních čerpadel.

              Chodit se stejným džbánem ke stále stejné studni je pošetilé. Kdo pokouší osud můžepřijít nejen o památeční keramiku, může dostat za uši a pak ztratit hlavu a bezhlavý člověk si pak nevidí ani na špičku nosu a už vlastním uším nevěří a i  když má za ušima i o ty uši může přijít.

Don Mirakl