Uchožrout electronica-psychedelic / Peklo

https://www.vivala.cz/alba/225536/uchozrout-vodnik

http://blog.vivala.cz/?p=353

Uchožrout Studniční

„Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. (Vincent van Gogh)

            Fysiologus říká, že tento obávaný tvor přebývá především ve starých hlubokých studnách, bažinách a mokřadech. Uchožrout je zelenohnědý šupinatý vodní démon s rudými ploutvemi, malými růžky na hlavě a výrazným blanitým hřebenem od hlavy až ke konci ocasu. Řídká ježatá srst připomínající usušené řasy a chaluhy pokrývá značnou část hlavového povrchu těla. Jeho ozubená rozšklebená tlama budí hrůzu i zavřená. Nejvýraznější jsou dva ostré řezáky, které vyčnívají z bezkrevných slizkých rtů. Ty používá k napadávání svých obětí. Dospělí jedinci se pohybují po zadních končetinách a vzpřímení dosahují výšky 40 centimetrů. Končetiny má porostlé jakoby kapřími šupinami a pokryté nazelenalým slizem. Je to samotářské stvoření, které si ostražitě hlídá své teritorium. Díky své popudlivé povaze se téměř nevyskytuje v páru, což značně ztěžuje rozmnožování druhu. To je též důvodem jeho nesmírné vzácnosti. Také se o něm říká, že žije stovky let. Uchožrout ovládá telepatii, protože pod vodou se prostě mluvit nedá. Charakteristický je však jeho skřekot, který vyluzuje za jarních a letních úplňků, kdy vylézá ze své sluje a olizuje rosu z okolní vegetace. Kromě lidských chrupavek (uši, nosy) se živí čolky, slimáky, mloky, žížalami, žábronožkami, nitěnkami a jiným planktonem. Lidské ucho je však jeho největší pochoutkou. Opravdové hody zažívali uchožrouti zejména ve středověku, kdy se mladé nevzdělané dívky nahýbaly přes okraje studní, aby v odraze na vodní hladině spatřily svou budoucnost. To byla ta pravá chvíle pro nemilosrdné predátory, kteří své ubohé oběti zbavovali ušních lalůčků a tím i naděje na brzký sňatek. S vynálezem vodovodů však uchožrouti přišli o značnou část svých úlovků. Oběťmi jejich útoků se tak stávají jen neopatrní instalatéři a opraváři vodních čerpadel. 


       Chodit se stejným džbánem ke stále stejné studni je pošetilé. Kdo pokouší osud, může přijít nejen o památeční keramiku. Může dostat za uši, pak ztratit hlavu a bezhlavý člověk si nevidí ani na špičku nosu. Vlastním uším nevěří, a i když má za ušima, i o ty uši může přijít.

Don Mirakl