Jejich hudbu poznáte po pár tónech podle živelného spojení pekelného dívčího vokálu s bestiální kytarou, zběsilým rytmem a sžíravými harmoniemi. Jde o digitální hardcore, který se vyžívá v neobvyklých postupech a dýchá z něj punkové nasazení. Nová deska by se dala asi nejlépe popsat jako obskurní všepožírající magma, které vyhřezlo ze samotného pekla aby vám otrávilo pohodu nedělního odpoledne.
M.A.C. OF MAD vznikli v polovině 90. let jako projekt členů industriální legendy Střední Evropa, Miloše Filaře a Petra Trpáka, kteří se chtěli od industriálu posunout směrem k tvrdším kytarovým zvukům. Nový název odkazoval na maximální přípustnou koncentraci psychopatů v kapele (termín maximum allowable concentration se používá při posuzování trestných činů za držení omamných látek).
Industriální železa postupně vystřídaly elektrické pady, ale strojová přesnost zůstala. Přidaly se těžké kytary, zpočátku doplněné samplery, a kapela zvukově prošla divokou proměnou. Zpočátku dominovaly jednoduché, ale o to údernější rytmy doprovázené ostrými kytarovými riffy a zkresleným vokálem. Po vyřazení sampleru následovalo období masivních kytarových stěn. Před vydáním prvního plnohodnotného CD The One (2000) se k sestavě připojil DanGer s třetí kytarou. Zvuk M.A.C. OF MAD se v té době nepopisoval snadno: strojově přesné, nekompromisní bicí, dvě kytary podladěné do A, třetí v běžném ladění s whammy až o dvě oktávy výš, basa a vokál oscilující od metalového řevu po maniakální mumlání. Spolu s působivou pódiovou show zahrnující motorovou pilu, otevřený oheň a jeho chrlení členy kapely během vystoupení i propichování částí těla včetně obličeje a věšení na háky to kapele zajistilo renomé zejména u otrlejších posluchačů.
Ještě hlouběji do extrémních metalových žánrů kapelu nasměroval příchod nového zpěváka Kazetora, bývalého člena grindové legendy Ahumado Granujo, jehož jedinečný vokální projev v té době patřil ke skvostům nejen české scény. Další výraznou změnu pak přinesl odchod kapelníka Miloše Filaře, jehož bicí byly na druhém albu Badluck (2006) nahrazeny automatem naprogramovaným Petrem Trpákem, což paradoxně dodalo desce lidštější nádech. Skladby z této desky hrála kapela v původní podobě vlastně jen před vydáním. Během natáčení se totiž přidal Narco Polo, který se ujal beatů a doplnil zvuk o další rozměr samplů, čímž se otevřely další zcela nové možnosti a kapela začala oslovovat nejen příznivce metalu, ale i elektroniky a techna. Redukce kytar byla kompenzována explozí rytmické kreativity a začaly vznikat komplexnější zvukové struktury, aniž by se ztratila naléhavost a energie. Kapela se etablovala i v zahraničí a začala pravidelně koncertovat v evropských klubech, často spolu se spřátelenými BBYB.
Další změnu přinesl příchod zpěváka Chymuse, který svým osobitým alter egem pokračoval cestou v objevování neprobádaného; dočasně se vrátily i živé bicí, ačkoli tempo dál udávaly samply a loopy. Po jeho odchodu hledalo trio Trpák/DanGer/NarcoPolo nového vokalistu poměrně dlouho, než koncertní záskok přivedl nečekanou posilu - nyní neodmyslitelnou tvář kapely – sladkou lolitu se satanem v hrdle Janu von Habczak. Charismatický projev, rafinovanější vokály a strhující energie nové zpěvačky byly přesně tím, co skupina potřebovala. Její příchod zásadně proměnil hudební výraz kapely - k metalovým kytarám, zběsilému tanečnímu rytmu a úderným samplům přibyla punková naléhavost.
Po odchodu posledního ze zakládajících členů Petra Trpáka kapela opět několik let chrlila na nevěřící diváky svůj zběsilý mix jako trio. Obrážela malá i velká pódia, až pod jedním z nich narazila na šéfa Vanessy a někdejšího průkopníka české elektro scény Daniela Rodného. Slovo dalo slovo a po pár společných vystoupeních se stal Rodný řádným členem M.A.C. OF MAD. A 17 let od vydání druhého alba Badluck společně natočili třetí studiové album Keep Music Evil (2025).