the Garden of RAMA death-progressive / Tehovec
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
KOMPLET TEXTY JSOU V RUBRICE FOTKY (kvůli formátování)
Bio a historie
Takže jak to celé vzniklo ? ….
Dva nejstarší nápady, které jsem měl tzv. „do šuplíku“ jsou první 2 věci (Part I. Part II), které jsem nahrál původně jako instrumentálky někdy koncem roku 2017. O textech a zpěvu jsem v té době ani vzdáleně neuvažoval. Až na začátku roku 2018 jsem nahrál třetí věc (Part III) a v tu dobu mě poprvé napadlo, že by z toho mohlo teoreticky vzniknout něco jako koncepční album.
Napadly mě hned dva způsoby jak to celé pojmout….
První forma byla žánrové/stylové pojetí, která už z těch třech věcí byla poměrně jasně patrná – tzn. Progresivní death .
Druhá forma byla textová – tzn., že jsem už tušil, že by tam mohl být zpěv, ale jednak se mi do toho vůbec nechtělo a ani mě nenapadal žádný příběh, nebo jiný text, který by byl dostatečně koncepční a zajímavý (navíc samozřejmě v EN).
No a pak jsem se prostě zamyslel nad svými nejoblíbenějšími filmy a literaturou. Stylově to bylo jasné – v metalu je žánr sci-fi bohužel už trochu klišé, ale já čtu sci-fi skutečně od svých 12 let a nejzásadnější knihy, které mě kdy oslovily jsou jednoznačně z tohoto žánru.
Takže jsem prostou vylučovací metodou dospěl ke svému nejoblíbenějšímu spisovateli. Tím je A.C. Clarke. Přečetl jsem od něj skoro všechno, ale základní tetralogie RÁMY mě oslovila nejvíc a za svůj život jsem ji četl celkem 3x.
Takže bylo vybráno a už „jen zbývalo“ vymyslet kterou pasáž použít….
V tom jsem měl naštěstí poměrně rychle jasno – jedná se o shrnující zprávu, kterou posílá mimozemská inteligence plavidla Ráma do jejich tzv. centrálního uzlu.
Je to vlastně popis toho, jak se chová lidský druh v interakci s dalšími dvěma vzorky mimozemských bytostí ve společném prostředí obří vesmírné lodi.
Ano, pan Clarke byl v tomto ohledu také skeptik jako já – také mu bylo jasné, že by to díky lidské nesnášenlivosti a agresivitě zřejmě dopadlo špatně….
Nemá smysl víc popisovat příběh – jednak z toho důvodu, že se jedná o třetí díl této tetralogie a navíc je to jen část vytržená z konceptu.
Ale pokud by si někdo z vás chtěl tuhle skvělou záležitost přečíst (velmi doporučuji!), tak by zřejmě pochopil, proč jsem zvolil tuhle část.
Sir Arthur Charles Clarke by skutečně mistr slova (a ten titul na začátku mu byl udělen především za to) …. takže ,když se pak pustíte do toho textu v originále, tak vám chce nejen prasknout hlava z výslovnosti spousty ne úplně běžných slov, ale při představě toho, jak to tam vlastně rytmicky nafrázovat a hlavně KOLIK toho textu a KAM ho použít, se už člověku nechce dál pokračovat a přijde vám to celé jako nesmysl …
No, nevzdal jsem to, první dvě věci byly samozřejmě nejnáročnější a pak už to začalo jakžtakž jít – začal fungovat jakoby nějaký rastr a délka textu naštěstí vyšla víceméně akorát…
Kvůli celkovému zvuku jsem pak ještě znovu nahrával veškeré kytary v prvních dvou věcech (což bylo docela velké zdržení) a pak nastalo nekonečné míchání.
2018 jsem sice všechno domíchal, ale nebyl jsem stále spokojen s celkovým zvukem.
Skoro na dva roky jsem to tedy celé odložil a až v průběhu dubna 2020 jsem domastroval nejprve znovu zvlášť kytary a bicí, všechno znovu smíchal a znovu vše zmastroval na závěr jako celek.
Myslím, že to stálo za to a ve svých domácích podmínkách už bych z toho opravdu víc „nevyždímal“ …
Bonus na závěr je úvodní věc z alba Longaevus (PESSIMIST) , která se tenkrát ve studiu moc nepovedla. Nicméně když jsem si poslechl prapůvodní demonahrávku (ještě dávno před studiem), tak bylo slyšet, že to bylo vymyšleno dobře … takže mi to nedalo a nahrál jsem to znovu tak, jak by to mělo znít. EN text tomu také docela prospěl.
