Občas se mi stává, že zničeho nic mozek bez jakýkoliv souvislostí s momentální situací vyháhne nějakou vzpomínku, nějakou část životního období. Stává se, že se do toho tak zavrtám, že mám pocit že jsem zpět, že to žiju znova. Vypínám, rezignuju přítomnost a podléhám vzpomínkám. Může to být nějaká vůně, nějaký místo, človek, nebo prostě můžu bejt prostě jenom nalitej a padat do nostalgie. Nejčastěji to ale vyvolá sen.

Když sme se vyndaný vraceli z posledního koncertu, dával sem si uličku ( Ulička je vlastně něco jako Tetris, akorát se neskládají čtverečky, obdelníky a elka, ale skládají se lidi v poslední řadě dodávky, aby každý z nás usnul a přežil 300 kilometrovou noční cestu domů. Bobo si lehne přes dvě sedačky, Petr natáhne nohy až dopředu a já si lehnu do uličky na zem. Všichni spokojený :-D ). Takhle u země se zdají občas šílenosti. Třeba je to těmi otřesy, nebo těmi výpary od pohozených plechovkáčů, nevim, každopádně zdají.

 Měl sem sen, jak ležím v bejvalým bytě , nademnou stojí spolubydlcí Elvis a říká : "Volte, zase tady zvonila ta sousedka a říkala, že pokud ještě jednu noc tu budeme řvát až do rána společně s dalšími patnácti debilními kámarády, tak volá policajty" . Pak Petrovi spadla noha a já se probral. Naše cesta byla u cíle.

Naskakuju na bus a domů přicházím v půl 10.Ranní slunce začíná pěkně hřát, obloha celá modrá, já sice děsně unanenej, ale spokojenej, je mi krásně. Zase bydlím s Elvisem, zase pořádáme nekonečný mejdánky, zase řešíme co si za našich společných, posledních 30kč koupíme a jak vůbec přežijeme do té doby než jeden z nás zajede za rodičema vybrat ledničku. Bylo to výborný období, možná jedno z nejlepších :-)

Spát se mi úplně nechce, ani nemám důvod.Pouštím si novou desku Foo Fighters a jenom koukám z otevřenýho okna. Je to dobrá deska, cigáro u ní chutná tak jinak...Po chvilce se jdu sám projít, to mám rád, vypnout od lidí, vyčistit si hlavu. Procházím se kolem Zoo, když v tom signalizuju podivně podezřelou povědomou figuru. Je to neuvěřitelný, proti mě si kráči bláznivá sousedka, velkej dvouletej nepřítel. Jde a dělá že nevidí, nedá mi to a říkám : " dneska se mi o Vás zdálo Šárko". Sousedka se otočí a říká : " A já si myslela že ty i ten druhej se někde válíte pod mostem, nebo vás drží za mřížemi". Přijde mi to vtipný a tak jenom odvětím, že sem strašně rád že je pořád tak milá jako byla. Sousedka se otočí a jenom zamumlá "hajzle" :-)

Náladu mám ještě lepší, kráčím dál a zastavím se u večerky koupit kafe. Při placení zjistím že nemám u sebe peněženku. Jasně, klasika, jak sem říkal. Nebyl to sen, jenom jsem zpět v tom geniálním období :-) Vzpomínám, nostalguju, vcházím na oblíbenou terásku a Elvisovi to celý volám. Uvidíme kam nás osud zavede, třeba se ještě jednou v nějakým bytě potkáme...Není to špatný, nežít jenom v přítomnosti. A rozhodně není špatný se občas do minulosti vrátit...

Příště jenom doufám že se mi nebude zdát o koncertu, asi by nebylo úplně ok, začít se takhle v centru polejvat vodou a plivat ji na kolemdoucí :-)