Bývá roztomilým zvykem po dvanácti měsících čehokoli upadnout v zádumčivé ohlížení a bilancování. Bůhvíproč. A vlastně, proč ne?

A proto i já se dopustím ohlédnutí - za dvanácti měsíci s Barováním. V mém minulém článku o tomto podivuhodném fenoménu nepadla téměř žádná jména, nechť tedy nyní padnou! A to všechna, na která si dokážu vzpomenout. Omlouvám se předem všem zapomenutým, ale zapomínání mi šlo odjakživa líp než vzpomínání, tudíž můj inventární seznam není zdaleka úplný. Stížnosti prosím směřujte do lampárny nebo přímo Sandře Novákové a Filipovi Rajmontovi, neboť to oni měsíc co měsíc nahňahňají do svého pořadu tolik moc multitalentovaných lidí.

O tom, že se těm dvěma povedl opravdu zcela mimořádný počin, svědčí i výmluvný fakt, že vstupenky se dají na netu s jistotou sehnat pouze zhruba třicet sekund po zahájení předprodeje. To není nadsázka, za minutu totiž bývá už vyprodáno.

A jde se bilancovat, a pěkně podle abecedy:

Martina Bártová – s gustem střídá role, ale ať už na pódium vtrhne coby sexy domina, rozverná diva či Santa Klaus, zpívá jí to pořád zatraceně dobře
Bára Basiková – vždy vřele vítaný vzácný host
Ondřej Brzobohatý – hraje třebas i vleže pod klaviaturou; a když zazpívá, nedivíte se, že se jeho profesor na Ježkově konzervatoři divil, že se na tu skladbu nevytento...
Crazy Áňa – třinácti, posléze čtrnáctiletá piánistka a zpěvačka (nejen) svých vlastních písní. Jazz-rock? Rock-pop? Bozi to vědí. A slyší... ( http://bandzone.cz/crazyana )
Ben Cristovao – exsuperstárista, u nějž by asi málokdo tipoval, že si do roka vyzpívá standing ovation od Matěje Rupperta.
Jitka Čvančarová – vysoceenergický živel; její famózní „Je suis malade“ rozdrnčelo okna i osrdí
Vojta Dyk – s přehledem zvládne árii Rusalky v sopránové poloze, i snést přímo na jevišti velikonoční vajíčko; jeho přesvědčivé hmyzí převtělení by zajisté ocenil i Franz Kafka
Eddie Stoilow – frontman kapely Honza Žampa si velmi pochvaluje Besedu a Beseda si velmi pochvaluje kapelu ( http://bandzone.cz/eddiestoilow )

Karel Gott – přicházívá coby divák, byv ale vytažen na pódium, pronesl památnou větu: „Tady je tak báječná atmosféra, že i kolemjdoucí má chuť si zazpívat!“ a bez okolků tak učinil
Michal Hrůza – vůbec ne hrozný, naopak nehorázně zábavný
Boris Hybner – Lovec motýlů, Usínající Pianista i Ztroskotanec z Titanicu
Jelení loje - "okouzlující ženské hudební tělísko s doprovodem", tak neodolatelně znechuceně odzpívaný song Lollipop není u žádného jiného tělíska ani tělesa k vidění, a že je opravdu o co stát!
Václav Kalenda – když jeho trubka spustí song, při kterém kdysi pod nepřátelskými obléhateli mexického města podklesla kolena, v Malostranské se nedýchá
Tomáš Klus – ten člověk je blázen – cože, víc než půl hodinový frístajl?! Hraje, zpívá, vesele žvaní a zdržuje do rána, roztrhání těla a bránic posluchačstva ( http://bandzone.cz/tomasklus )
Michal Kryštof – přinášívá na pódium image pobudy, luzný hlas, a lejstra s údajně čerstvými texty
Jiří Kučerovský – kytarový mág, jenž se marně pokouší ukrotit Kluse ( http://bandzone.cz/fan/jirikucerovsky )
Kristýna Leichtová – zanotovat si takto coby Ivuška v Comebacku, i Ozzákovo oko by se orosilo.
Honza Maxián – při jeho kouscích z klavíru létají třísky, pro větší razanci neváhá zahrát vstoje na stoličce; s nahrávací krabičkou vyrobí muziky za celý orchestr i se smíšeným sborem
Michal Mihók – zasněný Klaun s harmonikou ( http://bandzone.cz/fan/panklauni )
Saša Minajev – režisér s kytarou, jenž přežil výbuch Černobylu
Markéta Muzikářová – v jejích rukou tančí housle všeho druhu
Richard Nedvěd – Mistr trapnomagie, přihasil si to kdysi s kufírkem s večerníčkovými postavičkami na víku; díky němu pořad získal další, doslova kouzelnou dimenzi
Věra Nerušilová – Kočka ze Záběhlic, jinak dáma disponující nejhlubším ženským hlasem ve Střední Evropě
Sandra Nováková – vynálezkyně a ředitelka pořadu; šaramantní, šikézní a nonšalantní šansoniérka, okouzlená duše
Olats Otesoc – „srandovní skupina“ v čele s Maruškou Doležalovou a Honzou Cinou ( http://bandzone.cz/olatsotesoc )
Igor Orozovič – herec a šansoniér, jehož ruce dovedou malovat bez štětce a plátna
Jakub Prachař – zpívá, pitvoří se, bubnuje, pohrává si s kytarou, příležitostně snáší velikonoční vajíčka
Filip Rajmont – programový šéf pořadu a hlavně geniální moderátor, mimořádně nadaný tanečník a příležitostný zpěvák (aby neřekl, tož řeknu i to, co o sobě říkává on sám: člen činohry Národního divadla, syn herečky Kateřiny Rajmontové, členky činohry Národního divadla a Ivana Rajmonta, režiséra činohry Národního divadla, vnuk divadelníka a hudebníka E.F.Buriana, pravnuk barytonisty Emila Buriana, sólisty opery Národního divadla)
Ondřej Ruml – velmi tenký a vysoký šansoniér, jeho hlas ovšem vykazuje naprosto jiné kvality
Matěj Ruppert – průkopník operní improvizace, spustí-li árii v kterémkoli jazyce, posluchačstvu samovolně padá brada ( http://bandzone.cz/monkeybusiness )
Jiří Šlupka Svěrák – za klavír usedá kříženec svatého Mikuláše a protřelého barového hráče
Pavel Šimčík – největší český herec: žádná futra mu nejsou dost vysoká; svérázný raper s kulometnou výslovností
Kristína Šimegová – zničehož nic se vyloupla z publika, a zapěla tak, až Tomáši Klusovi málem upadl mikrofon ) http://bandzone.cz/makomako )
Lucia Šoralová – má slabost pro šansony Michala Horáčka, ale textem „I v podpatcích jsem trapně malá“, kterým obdařil její skladbu, ji opravdu nepotěšil
Zdenka Trvalcová – vykouzlila pravějšího než pravého ducha pouličního francouzského šansonu
Adam Vopička – další z publika, jenž vyslovil svou touhu zazpívat si, a už je chycen v síti ( http://bandzone.cz/fan/firenz#/fan/firenz )
Vypsaná fixa – jmenovitě Márdi a bubeník Pítrs, co dodat?
Petr Zimák – kdo ještě neslyšel historku o tom, jak před lety přišel s bubínkem, a jestli by si prej mohl zabubnovat, a od té doby je živým inventářem Barování?

O Jenu Žampovi už byla řeč a žádný další multitalentista od žet se za uplynulých dvanáct měsíců v klubu Carpe diem, v divadle Archa ani v Malostranské Besedě myslím nevyskytl.
Jest tedy dobilancováno, a bylo-li toto vůbec bilancování, žádá si jaksi taksi závěru.
Je snad příliš troufalý závěr prohlásit, že Barování je na nejlepší cestě vstoupit do našich kulturních dějin po boku fenoménů typu Divadla Semafor nebo Divadla Járy Cimrmana?
Laskavý čtenář, jenž s tímto nesouhlasí, nechť si laskavě udělá závěr vlastní.

Pé.eS. Přikládám pár pohyblivých obrázků nejmladší a pravidelně se účasnivší multitalentistky:

Youtube Video r-WmM0EUPLE