A já musim. Pojednou mne přepadlo nutkání zase vrhnout do placu nějakou tu perlu. Tahle je sice falešná, ale nevadí. Nepotrpim si na luxus. A proto si asi vybírám i falešný kamarády. Welcome to reality.

Vlastně je to takovej můj comeback to reality. Lenush opět zjistila, že lidé se v jádru doopravdy nemění, ačkoli se tak tváří a možná se i opravdu snaží. Jenže když je někdo svině, tak tou sviní prostě zůstane. A když je někdo žárlivec nepřejícný obecný, do jiného živočišného druhu se nezařadí, ani kdyby jste se po kolenou plazili.

Myslela jsem si, že teda konečně když mám normálního Milého, tak že konečně i můj život se začne ubírat k jakémusi společensky uznanému normálu. Že nebudu zanedbávat kamarády, že přestanu řešit žabomyší války, že začnu vést trochu spořádaný život. Jak krutý byl můj omyl.

Kamarády jsem tak vehementně nezanedbávala, až jsem začal zanedbávat Milého, můj život vůbec nezačal být uspořádaný, ale naopak velmi rozháráný, pln alkoholu a dlouhých tanečních nocí a setkání se samými hloupými lidmi. Aby ne, navštěvovala jsem , považte, disco cluby!! Omluvou mi budiž hladina alkoholu v krvi při každém vstupu do těch zapovězených míst.

Milý se však tomuto mému přístupu vzepřel, počal s kázáním a usměrňováním a mně nezbylo, než se trochu zkrotit a nezanedbávání kamarádů stáhnout na přípustnou mez. Odstartovala jsem tedy svou kariéru večerů u tv, místo divokých tanců nastoupily jiné aktivity (spánek, komunikace, procházky, kino, večeře) a místo utrácení peněz jsem je šetřila.

Tím jsem však zavinila, že kamarádi začali zanedbávat mě. Nepaříš-zaplatíš. Zaplatíš v tomto příadě znamená Budeme tě ignorovat. Nemáš práci a peníze a jen kvůli tomu nechceš jet utáhnout 4000,-Kč na oslavu mých narozenin na hory-zaplatíš. Nebudu se s tebou bavit. A najednou jsem venku z kruhu. Jak jednoduché je stát se outsiderem. Z téměř rodinné pohody mého domácího baru plného přátel od štamgastů až po provozního se stala prakticky bojová zóna. Nejvtipnější na tomto případě ovšem je, že mi nikdo ani nevysvětlil, proč je vlastně OUT se se mnou bavit, takže tato má reflexe je vlastně pouhým shrnutím mých domněnek. A tak jsem se těm žabomyším válkám prostě nevyhnula.

Na stranu nepřátelského vojska se bohužel postavil také můj donedávna nejlepší kamarád, nyní nejlepší kamarád a učitel pokeru těch, kteří mě vyřadili. Tento chlapec svou kamarádku opustil proto, že Milý se mu nezdá dost chytrý, dost dobrý, dost hezký, dost přijatelný pro bohyni Lenush a tak už není dost božská ani ona. Na Olymp vystoupily bohyně nové. Ale nemám strach, jejich místo brzy obsadí další. Bude to ve chvíli, kdy na světlo vystoupí ona realita. Ta faleš, přetvářka, potřeba dirigovat životy ostatních a to, že střed kruhu zůstává, ten zbytek okolo je jen jarová bublina, která prostě vždycky po nějaké době praskne.

A tak se můj plán na spokojený život, kdy skloubím spokojený vztah s chvílemi strávenými se společnými kamarády, sesypal jako domeček z karet. Stačilo k tomu pouhých 6 měsíců.

A já se ptám-má vůbec někdo právo kecat mi doprdele do života?!?!?