Kopýtko Galaktoza Muž, 33 let / Znojmo

Nedávno jsem na stránkách časopisu NME četl skvělej článek od Henryho Yatese. Chtěl bych se o něj podělit i s těmi, co si ho nemohou přečíst v originále, takže:

Únor 2013 bude důležitej měsíc. Nastane comeback století. Návrat krále, druhý příchod Boneheada na novém albu kapely Parlour Flames. Teď si možná ti mladší z vás říkají kdo, nebo co je Bonehead. Sloní můž? Středoškolská přezdívka? Příšerný eufemismus pro erekci? Ne, nic z toho. Paul ‘Bonehead‘Arthurs byl od roku 1990 do roku 1999 doprovodný kytarista v Oasis. S ukazováčkem permanentně mačkajícím baréčko, byl typickým příkladem rock’n’rollového trubce. Pleštěl od svých dvaceti, nepsal žádný písně, neurčoval modní trendy a ani nebyl nejvtipnější v kapele. Zatím ho moc dobře nepropaguju co? Pravdou je, že Bonehead byl mnohem důležitější, než si všichni tehdy uvědomovali. Každá opravdu dobrá kapela má někoho takového. Tlukoucí srdce kapely, kluka odvedle, hudebníka, kterému by se na jam session smáli, protože neumí hrát v šesti osminovém taktu, ale díky němu působí skupina opravdově a má v sobě cosi romantického. Boneheadové jsou předně tím rozdílem mezi skupinkou z přátel, kteří by pro sebe navzájem chytili kulku a nějakou X Faktorovou hrůzou, kterou sešili tak horkou jehlou, že jsou ještě vidět stehy. Když se díváte na černobílou fotku od Pennie Smithové, na které se čtyři mladí punkáči řehtají nějakému vtipu s cihlovou zdí v pozadí, vidíte prvně gang, pak až kapelu. Je to oni proti celému světu. Stejně jako, když si pustíte řekněme Appetite For Destruction od Guns ‘N‘ Roses, je tam slyšet tajná dohoda a chemie mezi nimi (i v nich).

Bohužel, většina kapel se svého Boneheada zbavuje. Nejčastěji je po debutovém albu nahrazen nějakým technicky dokonalým studiovým kouzelníkem, který se směje, hraje a sere na povel. Během pěti let od vydání Definitely Maybe, se Oasis zbavili třech. Kromě Boneheada nahradili ještě původního basáka Paula Guigsyho a bubeníka Tonyho McCarrolla.

Nemusíte být hudební vědec, abyste poznali, že Gem Archer, Andy Bell a ve své době Alan White, byli lepší hudebníci. Správně oholená opice by mohla dělat Boneheadovu práci (ostatně někteří zlí jazykové tvrdili, že Bonehead taky správně oholená opice byl). A příkladů je víc, třeba Steven Adler, Slashovův nejlepšího kamaráda ze střední, který byl vyhozen z Guns ‘N‘ Roses v devadesátem roce. Nebo ten kdo nahradil v letošním polovičním reunionu Black Sabbath původního bubeníka Billa Warda, byl určitě monstrum, ale jak bylo vidět z reakcí na internetu, na to lidi kašlou. Lidi nechtějí jenom bezchybné hraní podle kliku. Chtějí vidět čtyři přátelé z bývalého továrního města, jak sedí ve strouze u silnice, jedí sýrové brambůrky, koukají na hvězdy, drží se za ramena a pochodují na Londýn s plnou hrstí melodií. Nebo jeden příklad z minulé dekády: autentický Sheffielďan Andy Nicholson, kterého Arctic Monkeys vyměnili po první desce.

Boneheadi se můžou jevit jako přítěž, ale nenechte se zmýlit. Jsou životně důležitou součástí DNA kapely. Mírní hádky v tourbuse, vetují nové jazz-polkové směřování kapely, když frontman začne nosit plášt s diamantama, budou si z něj dělat legraci jako první. V případě, že kapela odhodí svého zdánlivě nejméně důležitého člena, je to jako by si vytrhli z těla kousek masa, můžou ještě nějaký čas klopýtat dál, ale nakonec vykrvácí. Oasis od roku devadesát devět působili jako dvouhlavý solový projekt. Guns ‘N‘ Roses nahráli po roce devadesát ještě úspěšnější alba, která ovšem nebyla tak převratná jako jejich debut. A Arctic Monkeys podle mě už neměli po Whatever People Say I Am I’m Not v oku tu stejnou jiskru.

Naproti tomu Led Zeppelin to hned po smrti Johna Bonhama (nebyl samozřejmě Boneheadem v hráčsky nemohoucí slova smyslu) zapíchli. Zpětně si to uvědomil i Slash. Ve své autobiografii označil odchod Adlera a později Izzyho Stradlina za příčiny rozpadu kapely. Slash píše: Byli nedílnou součástí zvuku a osobnosti kapely, bez nich v kapela už nefungovala původní chemie.

Během celoživotního pozorování rock ‘n’ rollu jsem se naučil několik věcí:

1. Neutrhujte se z řetězu.

2. Nebojujte se zákony, zákony vyhrají.

3. Když ji máte rádi, dejte jí na ruku prsten.

4. A nakonec nejdůležitější poučení ze všech. Jak jednou pokrytecky řekl Morrissey:

Držte se svých přátel.

Brněnští fanoušci rockové hudby zažívají zlaté časy. Pryč jsou doby, kdy manažeři interpretů pokládali místním promotérům telefon se slovy: Brrr, NO. Zahraniční hvězdy, zvyklé na hraní na stadionech, v Brně ochotně koncertují i v klubech. Za tento rok už jihomoravskou metropoli navštívili The Rolling Stones, Queen, Deep Purple, Pink Floyd a Red Hot Chilli Peppers(dokonce čtyřikrát). A invaze hvězd nekončí. Jen v květnu přijedou Rage Against The Machine, U2 a Led Zeppelin.

Že by se Led Zeppelin dali opět dohromady, aby mohli hrát v klubu Metro? Začínají Rolling Stones svoje světové turné k oslavám padesáti let od založení kapely na Melodce? Bohužel. Na plakátech je totiž kromě obrovského názvu kapely drobně napsáno revival. Jde o součást procesu obracení se do hudební minulosti.

Poslední desetiletí nepřineslo hudební styl, který by poslouchala většina. Posluchačská základna se díky internetu roztříštila a obrátila pohledy zpět. Někteří tvrdí, že každá melodie již byla vymyšlena, ale to není důvod se nejít přesvědčit na vlastní kůži. Nové kapely obtížněji přitahují posluchače. Proč by někdo poslouchal neznámou kapelu, když klasické desky stojí jedno kliknutí? Proč by šel na koncert začínající kapely, když může na dobrém revivalu předstírat, že Freddie Mercury vstal z hrobu?

Tuto formu nekrofilie dále přiživují moderní technologie. Letos v dubnu vystoupil na americkém festivalu Coachella raper Tupac. Pokud vám to nepřijde zvláštní, drobná lekce z historie hip hopu vám napoví. Tupac Shakur byl v roce 1996 zastřelen. Přesto jeho hologram “živě“ zarapoval dvě písně. Vystoupení sklidilo velký úspěch a fanoušci už spekulují, kdo bude oživen příště.

Hologramy by mohly způsobit revoluci nejen v hudbě, ale například i v církvi. Kněží by mohli být při kázáních nahrazeni Ježíšem, nebo alespoň Ježíš revivalem. Kdo jiný by měl kázat slovo Boží než jeho syn? A český národ si může oddechnout. Otázka, kdo bude dostávat České slavíky, až Karel Gott zemře, je vyřešena. Jasně vidím, jak se hologram Karla Gotta na Zlatém slavíku 2126 dušuje, že ocenění po stopadesáté opravdu nečekal.

Viva la nostalgie. Starší hudba připomíná švédské stoly. Každý si z nich vybere, co má rád, tudíž není nutné uvařit čerstvé jídlo. A pokud si s ním někdo dá práci, lidé novinky neradi ochutnávají. Dávají přednost pokrmům, které už okusili. Jenže na švédských stolech je spousta levných a nekvalitních náhražek. Rád si vzpomenu na dobré jídlo, které jsem měl před mnoha lety. A přestože mohlo být lepší, než dnešní čerstvé maso, po náhražce nesáhnu. Bývá po nich nevolno.

V roce 2012 je těžké provokovat. Dnešní lidi nerozdráždíte pornografií, ta je vystavená v každé trafice. Nerozdráždíte je násilím, existují spousty stránek s vražděním a mrzačením v zábavném videoklipu. Nenaštvete populaci ani hajlováním na veřejnosti. Spousta lidí vám bude tajně fandit, pokud budou opilí možná se přidají. Nejprovokativnějším tvrzením co znám, aspoň mezi lidmi mého věku, je prohlásit, že stahování je špatné.

Podle mě technický pokrok lidstva pohání nespokojenost. Kdyby pralidé byli ve svých jeskyních spokojení, tak teď v paneláku nesedím. Dnešní technika nám umožnila zadarmo se bavit čím chceme. Na internetu najdete hudbu, knížky, filmy, hry nebo videa. Když máte na výběr mezi dvěma cd jedno stojí 350 Kč a jedno je zadarmo. Volba je pro většinu lidí jasná a netýká se to jen hudby. Kdyby byly rohlíky zadarmo ke stažení, taky už mě v Lidlu nikdo neuvidí. Jenže co by to asi udělalo s jejich pekárnou? Díky snadné dostupnosti přestaly být hudba, knížky, filmy, hry nebo videa vzácným zbožím, ale zákon říká, že svou cenu mají.

Že porušujeme zákon, si už vůbec neuvědomujeme nebo je nám to jedno kvůli nízké škodě. Když si do prezentace stahujete fotku trápí vás, že ji někdo vyfotil a měli byste mu za ni zaplatit? Vadí vám umístit na svůj profil hudební video ke kterému nemáte práva? Nad tímhle se zamýšlí možná starší generace. Internet totiž změnil myšlení a chování většiny lidí. Jenže tím se systém financování tvorby obsahu, který byl nastavený pro jinou dobu, začal bortit.

Válka starého a nového světa
To co se v poslední době na internetu děje, je součást boje starého světa s novým. Starý svět spoléhá na tradiční masová média (noviny,televizi a rádio). Nový svět má internet médium, které všechny předchozí umí zastoupit. Zástupci starého světa jsou vlády zemí, které se ze své podstaty musí starat o dodržování zákonů, a zástupci firem, kteří mají na hudbu, knížky, filmy, hry nebo videa copyright. Nový svět reprezentují všichni lidé, kteří si zvykli sdílet informace a nedovedou si život bez sdílení představit. V první dekádě 21. století nejspíš vzniklo nové základní lidské právo. Právo na informace. Možná zažíváme předehru, možná už válku o začlenění tohoto práva do ústav většiny zemí světa. Za starý svět bojuje FBI, která zrušila server Megaupload, za nový hnutí Anonymus, které útočí na stránky institucí, jež se podílejí na pokusech cenzurovat internet.

Sopa a Pipa
Zbraně starého světa jsou zákony a instituce.
Nejsnazší by bylo internet zakázat. Jenže to si už netroufnou, proto se aspoň začali domáhat striktního dodržování zákonů. Sopa a Pipa jdou dva návrhy zákonů, které by umožňovaly americké vládě cenzurovat jakoukoliv internetovou stránku na světě, o které by vzniklo podezření, že umožňuje sdílet materiál chráněný copyrightem. A sdílení copyrightem chráněného obsahu by se stalo trestným činem.
Zbraně nového světa jsou lidé a proto zvítězí.
Striktní dodržování zákonů totiž nelze uplatnit, pokud je porušuje většina lidí. Když budete něco sdílet, zavřou vás. Takhle jednoduše to starý svět vidí. Ale kdo vás zavře? Policista, který nikdy nesdílí, jinak by se musel zatknout sám. Kdo vás bude soudit? Soudci jsou taky lidi a lidé stahují. Kdo vás bude ve vězení hlídat, když dozorci sami koukají během práce na videa na internetu. Starý svět prohraje. Zákony se změní. Lidé budou moct stahovat jako dosud. Svět se změní, jako v minulosti už milionkrát.

Jedna česká firma jménem Blata se zabývá výrobou malých motorek. Navrhují je, vyrábí a prodávají v mnoha zemích světa. Ve svém nejúspěšnějším roce 2003 vyrobili 20 000 minimotorek za rok. Půl roku po nich začala jedna firma v Číně prodávat na pohled úplně stejné minimotorky. Jenže levnější a vyráběli jich mnohem víc. Jen na evropský trh Čína dodala 100 000 minimotorek měsíčně. Trh se přesytil a firma Blata se dostala do ztráty 200 milionů korun. Jak by jste nazvali to co ta čínská firma udělala jinak než sdílení? Čínská firma s Blatou jejich výtvor sdílela. Stejně jako já sdílím s Mattem Groeningem novou sérii Futuramy. K tomu nový svět kráčí a podle mě je to špatně. Ale já jsem slabý a nemám sílu to změnit.

Ano otče, zhřešil jsem. Stahuji. Stahuji a stydím se za to. Umělecká díla se dnes už nečtou, neposlouchají a nekoukáme na ně. My je konzumujeme. Krmíme se jimi. A díky jednoduchosti stahování mám pořád hlad a nikdy ho nemůžu ukojit. Jsem jeho otrokem. Je to jako s ohněm. Přikrmováním se rozněcuje. Řešení nečekejte. Nemám ho. Pravděpodobně neexistuje. Takže mě omluvte, ještě jsem neslyšel novou desku The Maccabees.
The Maccabees Given to the wild rar