Alexej má nyní trošku delší pauzu 18 let.
Kapela měla 2 zásadní období existence, která se odlišovala dobou, obsazením i stylem. V předlistopadovém období byl Alexej (někdy též Alexej Panzerfaust) snad jediným olomouckým představitelem přímočaré punkové alternativy.
Její hlavní sestavu, poněkud punkově skromnou, tvořily zajímavé persóny: Dědek - bicí, Punkis - kytara (čti Pankis) a Hroch - baskytara. Tvorba byla zaměřena na ultrakrátké skladby, které se daly zahrát dřív, než některý z kapely dostal chuť na
další lok piva. Piv a skladeb tedy bylo dost.
Kapela se usadila na Blajchu, což je známá olomoucká hospoda. Motala se na poloilegálních pařbách a bigbítech, asi jako každá podobná kapela té doby. Na památném bigbítu ve Věrovanech v létě 1989 ji popadla ruka StB a stihla jim vystřihnout soud ještě
před listopadem. Kluci, netuše o přicházejícíh změnách, byli rádi, že to z politické roviny ukecali na výtržnictví. Což byla škoda, kdyby se tvářili více disidentsky, mohli na tom už za pár měsíců vydělat jako celá řada dalších.
V roce 1990 se kapela dala zase dohromady. Místo Dědka zasedl za bicí Punkis, Hroch dál trval na baskytaře a přizval svýho bráchu Hroch2 ke kytaře
památnou větou: "Jestli budeš hrát víc akordů jak tři, tak ti zlomím ruku."
Kapela stihla hrát ještě skoro 2 roky, ale tři tvrdé palice došly do totální ponorky a těsně před nahrávání prvního CD to zabalili.