Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Zouváci boží acoustic-ethno / Třebíč

„Hra“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Novinky

Zouváci na CD i na pexesu

Velká muzikantská legrace nazvaná Zouváci boží pokračuje. Veselá kapela vzniklá jako „bokovka“ ze známých třebíčských rockerů těsně před Vánoci vydala druhé CD, k němuž při křtu v sále radnice ve Starči přidala ještě muzikantské  pexeso.

Deska má název jakoby vypadlý z filmů Woodyho Allena „Všechno co si na světě můžeme nejmíň přát je láska...“ a Zouváci jsou na ní zábavní stejně jako na albu předchozím. Opět si vypůjčují kousky melodií od kdekoho - doslovně od světových hvězd Jacksona Michaela, Jonese Quincyho či Stinga po kamarády z třebíčských čtvrtí Hronovského Tomáše, Bartoše Václava, Coufala Jana či Vyorálka Jiřího, aby je sami hudebně dotvořili a hlavně opatřili originálními texty.

Ty píše zpěvák a hráč na baskřídlovku Kamil Foit. Spolu S ním Zouváky tvoří Milan Noha (zpěv akordeon, foukací harmonika),  Adam Jindra (zpěv, mandolína, akordeon), Vladimír Dudek (zpěv kontrabas) a Luděk Konečný (zpěv,bicí).

 Z nástrojového obsazení je i těm, kteří kapelu dosud neslyšeli, zřejmé, že toto těleso patří do ospody, čím nevázanější, tím lepší. Zouváci si totiž dělají legraci úplně ze všeho: taneční, erotikou nabitou Macarenu předělají na pracovní song česáčů bavlny, národní poklad Prodanou nevěstu zaprodají  bílým džínám zesnulého krále popu a i výpůjčku od jiné místní skupiny Cirkus Mrodry Ublues s parodickým názvem Písnička, kterou mám rád lkají jako celá rodina folkových písničkářů Nedvědů dohromady.

Ovšem pozor, je tu i jiná písnička, skutečný zouvácký originál, společné dílko Milana Nohy a Kamila Foita-jmenuje se Podzim  a nedělá si legraci z nikoho a, ničeho. Prostě pěkná skladbička od Zouváků božích.

Můžete, si ji klidně poslouchat i v zimě a ještě přitom „mastit“ pexeso, na němž kromě podobizen členů kapely najdete i veselého bluesmana Pavla Hlaváče, bubeníka Nelida či, Jiřího Vyorálka, v poslední době známého především jako skvělého Hamleta v nastudování brněnského divadla Husa na provázku.

Milan Zeibert


Zouváci boží se zouvají podruhé - recenze

CD Zouváci boží: všechno, co si na světě můžemenejmíň přát, je láska..., 2009


Je něco Symbolického vtom, že kapela, která si říká Zouváci boží, začíná své druhé a um (se zcela neobchodnim názvem "všechno, co Sina světě můžeme nejmíň přát, je láska. . .") výpůjčkou z dávného hitu Nancy Sinatra These Boots Are Made For Walkin (známé v českém podání Yvetty Přenosilové jako Boty proti lásce). Text však začíná něčím úplně jiným: „Ve stodole visí chlap...“ a neptejte se, proč tam visí. Kontrasty, překvápka, legrácky - leckdy pěkně černé, žerty hudební i slovní, to jsou Zouváci boží, které vede zpěvák a hráč na baskřídlovku Kamil Foit, autor většiny textů.

Druhou důležitou figurou hos-podsko-popově punkového šramlu je Milan Noha, zrzavý Irčan s harrnonikou tahací i foukací, který k Foitovým slovům o Vinnetouovi a Podzimu přidal muziku, s níž by Zouváci mohli z hospody vyrazit do kterékoliv televizní soutěže. Šok diváků by byl dokonán při pohledu: na mandolinistu Aama Jindru, vystupujícího zásadně v pyžamu, případně bubeníka Lud'ka Konečné ho či kontrabasistu Vladimíra Dudka, dělící se o zbytek melodií (V bookletu kolektivně označených Zouváci boží). Takovou partu, která ze všech sil usiluje o to, aby se nestala suprovitou stár, ještě neviděli.

Nadsázka je snad nejvyšší Sázkou kapely. Nonšalantní krádeže ve stylu Arsena Lupina (v bookletu desky poctivě přiznané) začínají u Michaela Jacksona a Quincyho Jonese, aby bez varování přeskočily k Prodané nevěstě. Vladimír Dudek si zahraje na Stinga (taky začínal jako kontrabasák ve skupině Police), v převleku za česače bavlny se přivlní zestárlá Macarena na a nakonec si Kamil vybere to nejlepší od newyorských klezmer bluesmanů Hazmat Modine (Možná se pletu, ale tipnul bych si, že ho tenhle soubor uhranul stejný večer jako mě: před dvěma roky V náměšťské zámecke jizdárně na Folkových prázdninách.) A pak je tu druhá skupina inspirantů: vedle světových hvězd kamarádi z třebíčské hudební scény od reggae pdravu zaniklých Crime and... (Afrika) přes parodii Cirkusu Mrodry Ublues (Písnička, kterou mám rád) až po srandičky Jiřího Vyorálka (Manželky) a Václava Bartoše (Už mi to nedávejte).

Dlouho jsem neviděl někoho,kdo toho udělal tolik pro to, aby byl primitivní, nemoderní, nehvězdný, outsiderský (a ještě z toho měl radost), ale zároveň chytrý, vtipný, originální a uvolněný (a taky měl radost...) Teprve potom se stane, že mezi všemi těmi humory zazní opravdu pěkná písnička, už zmíněný Podzim, kdy „vlaštovky na drátech dělají. noty, v sandálech po ránu zebe...“, jak na Nohovu melodii zpívá Kamil Foit. Jeho nápaditě texty baví od prvního verše a úplně ho vidím, jak ,,Z  postele šel kotrmelcern, kafe nosem polykal jsem“, což si předepsal do veselého Kouzelníka .“

Konec chvály, neboť by se mohlo stát, že třeba taková pís-nička, kterou mám rád (nevím jestli víc parodie na dechovku nebo trampské Songy) by se dostala do rukou bratřím Nedvědům a ti by byli schopni udělat z ní celonárodní hit. A protože mám Zouváky rád, takový konec jim rozhodně nepřeju.

Milan Zeibert