Rеcenze na Týden.cz!
PŘEKROČENÉ MEZE, MATRIARCHÁT A ROZŠLAPANÉ KOTLÍKY
Antonín Kocábek napsal dvojrecenzi na album Takhle ve mně vyjou
vlci Martiny Trchové a na naše Peřiny. Tady máte tu naší část. Děkujeme uctivě!!!
Album Peřiny z vody není už zcela čerstvé, ale díky vlastnímu nákladu nenápadné a tak trochu utajené. Což je rozhodně škoda a dostatečný důvod k připomenutí. Protože skok, jaký Žofie Kabelková udělala od svých počátků, je poměrně nestandardní. Jestliže totiž na svém debutu z roku 2003 byla sice příjemnou, ale naprosto nevybočující písničkářkou, druhé autorské album ji po šestileté pauze zastihuje v úžasné formě.
Leccos už napověděla dogmatům se vzpírající nadžánrová deska Panoptikum, kterou v roce 2005 natočila společně s kolegy Marcelem Křížem a Ivo Cicvárkem. Už tehdy bylo patrné, že Žofie roste v interpretku, která nejen ví, co chce říct, ale i postupně zjišťuje jak svou výpověď textově i hudebně zformulovat. Nahrávka jasně dává najevo, že poloha zasněné písničkářky, folkové víly drnkající na kytaru pro „kotlíkářské" publikum, je jí už těsná. Písničky, které se z alba linou totiž mají stejně tak blízko k islandské nezávislé scéně jako k tomu, co třeba u nás prezentuje Lenka Dusilová s Eternal Seekers nebo na svých starších nahrávkách nabízeli slovenští Longital.
Silnou autorskou výpověď podporují pestrá aranžmá, která výsledek posouvají až kamsi k křehkému popu, a zcela přirozeně se nezastavují před využitím všeho, co může být ke prospěchu věci. Jazzové dechy, flétna spoluhráčky Petry Klementové i nápadité housle či klavír producenta Stana Palúcha dodávají nejen náladu, ale dokreslují atmosféru otevřenosti. Do té zapadá i folkotronické až triphopové pojetí skladby Sestřičko, ve kterém elektronické samply nejen nepůsobí nepatřičně, ale naopak nastolují otázku, proč jsou v této skladbě osamělé.
Druhé album Žofie Kabelkové by rozhodně nemělo uniknout všem těm posluchačům, které oslovili zahraniční svobodomyslní písničkáři, označovaní vágními škatulkami freak-folk či nu-folk a stýskali si, že u nás něco podobného nemáme také. Svobodné nakládaní s výchozím materiálem, tak jak ho předkládá tato nahrávka, naznačuje otevřené možnosti i schopnost využít každého detailu. Křehké a niterné písně odrážejí realitu v nijak přehnaně veselém tónu a i opakovaně nabízejí další důkaz o neobyčejně silné scéně současných písničkářek. A abych nezapomněl - formátově atypický obal, ve kterém dnes už běžný digipack nahradila disk ukrývající molitanová houbička v plastové síťce, je prostě geniální.