Vždycky jsem se rád díval do propasti,
dokud se propast nezačla dívat na mě.
První květina své listy k světlu napnula.
Poslední mršina svůj osud v rozkladu nalezla.
Tak dlouho jsem vdechoval mráz,
až nedokážu znovu zažehnout oheň.
Jednou musí všechno skončit,
aniž by začalo cokoliv nového.
Jednou se musí všechno rozpadnout,
v prach se obrátit a postupně odvanout.
Tak dlouho trvala zima,
až nedokážu přijmout jaro.
