Když se strast stane cestou
po které už nelze jít dál
Jako past v mý hlavě
Já už nemůžu snést ten pocit
jako bych se držel konečky prstů
za okraj srázu, neměl sílu vstát
ani odvahu se pustit
sám
Pád už nevnímám
Už ani nevím jak
Nechte moje tělo na břehu řeky
Ať z něj voda smyje všechny rány
a dá mi sílu dál vzdorovat marnosti
