Železná šorna

Kapela se chystá nafotit fotky na obal nového alba, které zatím ještě nenatočila. Jediné, co můžem prozradit, že to bude rychlý a tvrdý, ne jako demáče, co tady jsou.

Jak tak na to koukám, tak jsem zatím nahrál jen starý nahrávky z našeho vesmírně - opileckého období.

NĚKDEJŠÍ ČLÁNEK V HLINCOVSKÝCH ROZHLEDECH

Není to mnoho let, kdy na hudebním nebi zazářila supernova, jak sám název článku napovídá, byla jí,dnes už kultovní skupina Železná šorna. Její hudební styl, přesahující do té doby zažité žánry, je víc než originální, zároveň těžko zařaditelný, čerpající z punku, death metalu, hard core, stejně jako jako z rituální hudby lovců mamutů a přesto si hned po prvních koncertech získal řadu věrných posluchačů (myslím že první a druhou).

Sestava kapely se za celou dobu její čtyřleté existence nezměnila. Nepřehlédnutelnou postavou je frontman, nebo spíš frontranska, Kiki Moonlight, kytarista Britt Malý, basák Keith Prázdný a bubeník Želimír Pytel.

Po předchozích třech albech, debutu "Bješ or Trash", doslova přelomovém CD "Letící stodvacetimetrový vrt" a živáku "Live in Jivno," právě vychází další studiové album "Čtyřmetrová fošna v branách úsvitu". Nedalo mi to a rozhodl jsem se pořídit s kapelou interview ještě dříve, než to udělají věhlasnější celosvětová média. S kapelou jsem se sešel v jejich zkušebně ve sklepení zříceniny hradu Kunštejna.

Hlincovské rozhledy (HR): Působíte na hvězdném nebi už hezkou řádku let. Jak jste se vlastně dali dohromady?

Britt: No jednou jsem chlastal na Střelbě s cikánama a pak jsem se dal do řeči s jediným bílým v hospodě, to byl Žela. Dospěli jsme k závěru, že současná rocková hudba stojí za hovno a že je s tím třeba pohnout. Podívejte se na Chinaski nebo Kryštofa. To je zralý na oprátku.

Želimír: Co chodit kolem kaše? Pomalý a měkký. Zkrátka sračky.

Keith: Navíc byli jsme v tý době všichni bez kapely. Už jsme prostě nevydrželi hrát pomalu a měkce.

Britt: Slovo dalo slovo, zkusili jsme to u nás v garáži a zjistili jsme, že jsme docela dost tvrdý a rychlý.

Keith: Tvrdší a rychlejší, než všechno co do tý doby bylo.

Kiki: Kluci se mi docela líbili a jim se líbil můj zpěv. To bych byla blbá... vlastně blbej, abych do toho nešel.

HR: Vaše poslední album má docela poetický název. Nezměkli jste? Nezpomalili jste nakonec?

Britt: Na naše koncerty chodilo málo holek, tak jsme se rozhodli do toho dát víc poezie. Holky na to docela letí. Ale nesmělo to bejt na úkor rychlosti a tvrdosti.

Želimír: Chodily tam vlastně jen tři. Sloňa, Kosťa a Mamuťa. Jejich kalhotky mě vůbec nerajcovaly a Kikimu zase byly velký.

Britt: Nám šlo hlavně o ten citovej náboj.

HR:Kluci neurazte se. Mluvíte o poezii, ale když jsem sem za vámi jel, tak jsem si pustil to vaše poslední album a při úvodní skladbě "Jezero v paprscích luny" jsem měl pocit, že jsem se ocitl v permanentní hromadné havárii.

Britt: Vo tom právě mluvím. Poetika nesměla ovlivnit náš hudební styl, to by jsme zapadli do průměru. Někam mezi Chinaski a Kryštofa.

Želimír: To by bylo na provaz.

HR:Jaké jsou vaše nejbližší plány?

Britt: Teď to budou fesťáky "Zaliny open air" a "Jelmo for rock." Protože jsme se právě dost chytli na Ostravsku, tak se chystáme na turné po Moravě a Slezsku, samozřejmě hlavně do Frýdku Místku a Ostravy, kde máme hafo fandů. Pak asi někam na Plzeňsko, tam to taky žije a v nejhorším tam maj aspoň dobrý pivo.

HR:Co Praha?

Keith: Na Prahu serem.Tam poslouchaj tak nejvejš Britney Spears a Helenu Vondráčkovou. Ti tvrdší Chinaski a Kryštofa a ti nejtvrdší Olympic. Do Prahy se tak akorát stahujou buzny z celých Čech.

Kiki: Fakt?

HR: Kluci přeji vám mnoho dalších úspěšných alb a koncertů. Díky za rozhovor.

Britt: Čus.

Želimír: Mě se.

Keith: Zdruv.

Kiki: Pa pa.