Pozdravíš všecky a dáš si pivo. Nebo limo. K tomu cígo. A ještě jedno.
Na sále plno, jak jaktěživo –
nikdy.
A v davu stojíš a z davu posloucháš, z davu se díváš:
hlasy se najednou, hlasy se zvednou,
kapela zpívá, kapela zpívá
podivnej refrén:
Naše radost má vyvážený poměr minerálů a náš tanec o kolečko víc,
o kolečko víc kolem sálu, a ženy zdarma,
dnes večer ženy zdarma,
ostatní polovic.
Pak zase na bar, než půjdeš domů. Z kulturáku. Do paneláku. A zvláštní cígo.
V parku něco říkáš stromům –
řeči.
A stromy stojí a stromy poslouchaj a pak se díváš,
větve se najednou, větve se zvednou
& se ti zdá, že stromy zpívaj
podivnej refrén:
Naše radost má vyvážený poměr minerálů a náš tanec o kolečko víc,
o kolečko víc kolem sálu, a ženy zdarma,
dnes večer ženy zdarma,
ostatní polovic.
Z paneláku do kulturáku, z kulturáku do paneláku. Cestou domů v srdci parku do fontány k plameňákům vlezeš. Další pátek v maloměstě, voda teče skrze pěstě, plameňákům peří hoří, na radnici půlnoc bije, slavná městská policie už tě bere, už se vezeš, na pokutu nemáš kačky, nesnažíš se o vytáčky, něco hraje z vysílačky, něco hraje z vysílačky, nepřepínej, nech tam příjem, zpívá městská policie:
Naše radost má vyvážený poměr minerálů a náš tanec o kolečko víc,
o kolečko víc kolem sálu, a ženy zdarma,
dnes večer ženy zdarma,
ostatní polovic.
