Život je modré náměstí
utkané z pavučin fantazie.
Kde žije spousta bytostí –
jakési parodie.
Zelení mužíci řítí se davem,
na nebi s hvězdami kluk s lukem plave.
V podzemí šíří se podivné zvěsti,
že obr princeznu rozmačkal pěstí.
Odvážný rytíř zápolí s prakem
pro lásku, která je zničená drakem.
Trpaslík se srdcem nad něčím pláče,
hrdina s kladivem stane se rváčem.
Život je modré náměstí
utkané z pavučin fantazie,
utkané ze starých pověstí,
kde každý s každým pije.
V podhradí houpe se podivná temnota –
vypráví příběhy pantáty Gillota.
Tam, kde je mýtina, víly si tančí –
a jejich pastevec má zuby kančí.
Vodník se opíjí likérem bylinným,
vodnice, že chodí v noci mu za jiným.
Po nocích vypráví báchorky smutné,
žít život makový že není nutné.
Život je modré náměstí
utkané z pavučin fantasie.
Utkané z tisíce bolestí,
kde štěstí někde prý je.
Až umře pavouk ve skále na srdci,
zasednou ke stolům přemoudří proroci.
Budou se hádat od rána do noci –
byla dřív opice, anebo prvoci.
Až dojdou k závěru, že je to tak,
přiletí k obzoru veliký drak.
Umře pak ve skále na srdci –
zasednou ke stolům zas jiní porotci.
