Velké bušení nad Řevnicemi alias místní Woodstock plný jemné hudby k poslechu a tanci sme narušili v batice, se symboly míru, čelenkách, zvonáčích a s rozpuštěnými vlasy v kterých se nám skvěly květy. Zřejmě nejveselejší vzezření z celého dne
ovšem zcela určitě - nejhrubší projev. To sme byly my. Přijetí vlídné, diváci se schovali u táboráku a se zájmem pozorovali. Ani ne tak, že by přišlo znechucení, jen najednou nebylo jasné, kdy se chytnout kolem ramen a křepčit. Na to naštěstí nedbalo
několik velmi usměvavých jedinců. Ti věděli, že se konečně má házet řepou. Zaházeli si. Set nám už nabobtnal na deset písní, příjemně strávená hodinka v jednu hodinu ráno. To ale nevadilo, poslední sme na řadě nebyli, Hobitín nespal ani při našem odjezdu
v půl páté ráno. Fotografie a záznamy z akce jsou přísně tajné. Takhle nás ještě nikdo nikdy neviděl. ... leda že by zas vstoupila láska do organizátorů podobných akcí a my se jali postrašit hippíky. Ach. // KLBK
