přecházela přes cestu
až pak se rozhlídla
nestačila uskočit
nechtěla
sebral jsem ji – odvahu
ležela u cesty
sebral jsem odvahu
nedlouho po tom
co stalo se to neštěstí
seber odvahu a z luku vystřel
a ne aby tvůj šíp minul
to bych ti vážně
vážně neprominul
seber odvahu
a můžeš se mi smát
ať ti to vydrží dlouho
tak dlouho
než se mě začneš bát
naděje umírá poslední
pak i na ni dojde
to mě na chvíli uklidní
ale nadělá s tím cirátů
než pojde
naděje umírá poslední
pak i na ni dojde
seber odvahu
a hoď písek do stroje
dřevo i kamení
hoď písek do stroje
nic se tím nezmění
seber odvahu a z luku vystřel
a ne aby tvůj šíp minul
to bych ti vážně neprominul
seber odvahu a můžeš se mi smát
ať ti to vydrží dlouho
tak dlouho
než se mě začneš bát
padesát sekyr na jeden strom
roj nablýskaných ostří
aspoň pár těch sekyr zavalil
když se strom k zemi skácel
vítr to všechno viděl
zafoukal mu do větví
sebral odvahu
a všechnu svoji sílu
chtěl se pomstít
rozvířil roj sekyr
roztančily se
a usekly co jim do cesty přišlo
posekaly celý les za chvíli
za chvíli
protože padesát jich bylo
protože padesát jich bylo
seber odvahu
a můžeš se tomu smát
ať ti to vydrží dlouho
tak dlouho
než sám se začneš sekyr bát
seber odvahu
