písek v hodinách odbíjí poledne
větráky šlehají vzduch do nasládlé pěny
ještě tolik času
než půjdu spát
venku leží prach jak spící zvíře
od vody se zvedají oblaka páry
není jí dost
aby stlačila píst stroje
valí se po hladině
listy rudnou jak pálí
kruhy na vodě
jsou jizvy po kamenech
i vítr dělá na hladině víry
jen po mých kamenech zůstaly
ve vodě díry
sundám si brýle
a nastavím je slunci
paprsek sleduje včelu
která přetížená pylem
nemůže vzlétnout
co bude s hořící včelou v úlu
uhasí se voskem
do popela jejích křídel
zastrkám sirky
postavím z nich patra
podlaha je vratká
nevím kam šlápnout
aby nehořela
nikdo neví
že jsem tu
nikdo neví
že jsem
v noci poslouchám
oddechování spících
kterým se o mně nezdá sen
v tabulkách čokolády najdeš
včelí královny sesazený z trůnu
černožlutý pruhy
mají pomačkaný ořechama
utopily se v medu
někdy štípnou do jazyka
když jíš jejich sladký těla
kdybych alespoň nebyl sám
mít někoho
koho bych mohl zatahat za vlasy
shodit do bláta
nebo třeba zalít do betonu
nikdo neví
že jsem tu
nikdo neví
že jsem
v noci poslouchám
oddechování spících
kterým se o mně nezdá sen
venku už je tma
jako kdyby někdo na světě
rozvířil všechen pyl
do rána je tak dlouho
odpočíváme ve stínu lamp
