Ráno podojen – moje oči nesou se pokojem
mezi vlkem a zkrocenym psem
Ptáš se spokojen nebo mimo chvíli skoro jen
vstávám a tedy tu jsem
Trója dobytá – pelest dupou dřevěná kopyta
buším do otevřených vrat
Pára do ticha pro mě za mě syčí si zapykává
tě do peřin snad
A Helena zívá…
Z mechu sutin nuda vyplouvá únava usíná oči se otáčí
Na koho to padne uhýbá depeše otvírá čeká až doválčí se
Trója v sedm ráno na kolenou sliby se nedoženou naruby obrátí
Ithaka už kouří na dosah dere se do ní strach co nikdy nevrátí se
Ráno udolán – dlaně lepí koukám se kudy kam
a komu čemu nechybí pád
Žádnej skoro pán žádnej pocit natřikrát zamykán
drží paty z dědičnejch vad
A Helena zívá…
