1) Je pozdě hledat dávné přátele, když nemám sílu vládnout nad tělem,
když nemám sílu vládnout nad duší.
Rozlitým vínem tiším věčný hlad, po tom co dělal jsem a dělal rád
a po všech věcech, co se nesluší;
2) jak často mýlil se a chyboval a nikdy naplno nemiloval,
a nevěřil v tu chvíli poslední, když mě marně křísí.
V rozpadlé duši náhle čirý hněv na chvíli pocítil a na oděv
si vyblil zbytek slov, co nestihl říci :
3) "Tak proč mám žíly zlostí ucpané? Snad ta bolest brzo přestane,
snad někdo hříchy z duše vymete..."
V tu chvíli poslední na kolenou se marně snažím vzpomenout
na důvod boje se světem.
Ref.
Tak proč mé žití je marné v těle přestárlém? Duši mou opatruj.
A snad mé tužby nejvyšší pán Bůh vyslyší... Tak prosím: při mě stůj.
4) Před zrcadlem tvář vrásčitá mi zhloubí očí předčitá
osobní deník, jak končí to ničím,
že jedno tělo mizí ze světa. Přes ústa dere se ven ta věta,
jak se člověk loučí a křičí :
Ref.
