Wietrator death-thrash / Hořice

V nekonečný dálce slyším vytí vlků.
Tam, kde za horizontem končí náš svět.
Odřený ruce, nohy, cítím sucho v krku.
Prokleté místo, kde nutí lidi zabíjet.

Oheň dohořívá.
Slitování s námi nemá.
Každý krok se promění.
Ztrácím dech, tíží jak kameny.

Na konci světa neslyšíš zpěv ptáků ani šelest větru a pohyby mraků.
Nenajitá místa, kam slunce nedosvítí,
kde onen svět čeká zlomy bodu žití.

Nekonečná tma a širé pláně se promění,
my putujem dál a v hlavě jenom zatmění.
Stromy se ve větru odírají o měsíční svit.
Do ztracena se derem zas, brzy již najdem klid.

Na konci světa neslyšíš zpěv ptáků ani šelest větru a pohyby mraků.
Nenajitá místa, kam slunce nedosvítí,
kde onen svět čeká zlomy bodu žití.

Nekonečná tma a širé pláně se promění,
my putujem dál a v hlavě jenom zatmění.
Stromy se ve větru odírají o měsíční svit.
Do ztracena se derem zas, brzy již najdem klid.

Nekonečná tma a širé pláně se promění.
My putujem dál a v hlavě jenom zatmění
stromy se ve větru odírají o měsíční svit.
Do ztracena se derem zas, brzy již najdeme klid.