Nenaletím ani náhodou
na tvojí masku pouťovou,
jsi holka, co od života čeká moc.
Svoje výmysly laciný
laskavě si nech pro jiný
a když se potápíš, mě si neber na pomoc.
Všechny až trochu zaráží
s jakou si počínáš kuráží,
přitom si hlídáš, aby seděla jsi vedle mě.
Jdou už mi lehce na nervy
recyklovaný konzervy tvých vtipů,
věř mi, nepůsoběj příjemně.
Neznám tě moc dlouho, ale už vím svý.
Čekal jsem, co jenom se z tebe vyvrbí.
Uplakaný oči, roucho beránčí.
Kde však není talent, píle nestačí.
Nenaletím ani náhodou
na další tvojí roli zoufalou,
stáváš se pro mě na botách špínou.
