Dlouhá je naše cesta ke štěstí.
Dlouhá, až v kostech zabolí.
Dlouhá je moje píseň poslední, tak nech se nést.
Jak dlouho se budem trmácet?
Jak dlouho tu bolest nesnášet?
Jak dlouho v náruči zpěvu budeme si lhát?
Dlouho můžem poslouchat písně, můžem na sebe pohlížet vlídně.
To všechno můžem.
Ba i v chůzi doufat, že cesta dlouhá, která cíl mění a strašně se loudá,
smysl má.
Dávná je touha po výškách.
Dávná, až zdá se odvěká.
Dávná, jak slýchávals jí v pohádkách, tak nech se vést.
Touhy věků svítí na zem v náladách.
Krajinou se pouští, nikdy neopouští nás.
Tváře lidí nesou lesk ve vzpomínkách.
Zlatým prachem slábnou, na starých fotkách hasnou nám.
