Brání se a řvou v hodině poslední,
než je odnesou zvony polední,
blyštivých metálů, řádů rytířských, neužijou.
Známou adresou trubka hlaholí.
Prapor nad hlavou pouta povolí.
Kroky starejch bláznů stádo zpomalí, kdo odpustí.
Rozkopanej svět, v ústech med a jed.
Břicho plný krup a na duši strup.
Pod víčkama hnis a na prackách sliz.
Jediný co vím, je, že už se jich nezbavím.
