Text skladby Plot
z alba Když se nikdo nedívá
Autor textu: Zéčko/Kroutecký
Z mlhy se natahujou ruce, který vomotali hadi.
Neproniknutelnost slunce hlídá princ temnot votočenej zády.
Plameny volizujou stromy a vítr roztancoval stíny.
Za přízrakem pomalu vrůstaj stopy do pevniny.
A do kořenů v půdě jsou propletený těla.
Nemyslej na domov, protože ten dávno vzala voda.
Mezi kameny dojít k prameni proti proudu řeky.
Proti proudu ztracenejch, co tu blouděj věky.
Svět teď hoří tady - díky nám.
Uhasím ten plamen klidně sám.
Svět teď hoří tady - díky nám.
Uhasím ten plamen klidně sám.
Můžeš slyšet hlasy, který se utopily v krvi.
Ze vzpomínek na ně ti zbyly před očima jen skvrny.
A sníh, co poletuje kolem, na chvíli může zmrazit hříchy.
Ale když roztaje, tak vodhalí vodpornost lidský pýchy.
Tváře se vobracej v hrobech a marně zíraj k nebi.
Tisíce očí, v kterejch jsou už nafurt zaražený hřeby.
A další hroty čekaj, až ve tmě protnou taky tebe.
Já tě na horizontu vidím, nemám ani kousek sebe.
Svět teď hoří tady - díky nám.
Uhasím ten plamen klidně sám.
Svět teď hoří tady - díky nám.
Uhasím ten plamen klidně sám.
