Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Un Chien Andalou experimental / Chotěboř

„Kapela ukončila svou činnost“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Nástrojové obsazení: Bicí
Nástrojové obsazení: Syntezátor / Sampler

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou. CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

Skupina Un Chien Andalou [čti: Án šijen andelů] (složení: Joska – bicí, R.A. – baskytara, Ká… – kytara, zpěv a řev, Wočko – kytary a pedály, Bronja - samply, vjt - meotar manipulator) – čerstvá hudební koláž balancující na pomezí různých žánrů. Surrealistické texty proklamované na pozadí směsice čistých a zkreslených kytarových riffů, úderných bicí a jednotících basových linek. Zavři oči, otevři srdce a nech se provést odvrácenou stranou měsíce i všeobecně skrytou stránkou lidské duše. Cílem není oslavovat, nýbrž upozornit a vrhat světlo tam, kde je ho třeba. „…nezastavíš, co nejde zastavit – nezabiješ, co nejde zabít…“

Bio a historie

 

Volver

 

Slunce jako žíznivý pes

vypilo vodu z kaluží

nezbyla jediná

kterou bych mohl přeskočit.

Byla to chvíle

jako když utichne vítr

v městských perifériích se zastaví čas

a hodinové ručičky zkamení v asfaltu.

 

Ohlížím se zpátky

jestli tam neuvidím zbytek sebe sama

jak držím poslední sirku

kterou jsem za sebou zapálil všechny mosty.

Postavím nové

vysypu kosti ze skříní

budu čekat na déšť

v kterém si umyju ruce. 

 

Soused

 

Velký dramata objevíš i ve svém malém životě

Lásky, krásný okamžiky, utrpení i perverzní sny

Visí tu vedle sebe jak prádlo na sousedově plotě

A soused, ten ve sklepě lepí z novin podobizny.

 

Reliéfní zobrazení svého obličeje před dvaceti lety

Do nejmenších detailů uložené v hloubi duše

Rosettská deska odkrytá a obnažená bez piety

Kdo ji tam uložil na dno prádelního koše?

 

Kdo jí tam schoval a zaházel špínou všedního dne?

Kdo jí tam skryl před zraky své ženy a vlastních dětí?

Kdo jí tam pohřbil pod hromadou nikdy nepřečtených knih?

Kdo jí tam objeví, až ten dům budou chtít zbořit?

 

O.S.M.

 

Planety před setměním hrály na schovávanou

děti se schovávaly do slepovaných kukátek dalekohledů

tma se červenala a nebyla vidět

světlo ulehalo do krabiček a hřálo.

 

Nebe se zatáhlo a přišla bouře

blesky se plácaly ve tmě jak slepci bez holí

stavěly domy a hrály stínové divadlo

když víno tolik mrazilo.

 

Astronomové zapomínali planety a pletli souhvězdí

těhotné ženy polykaly děti, které se v jejich lůnech měnily v prach

slova se vrhala do úst

ticho…

 

Elektrické večery

 

Otevři oči...doteky slunce rozpustí led...

hořící tramvaje ukřižují město...až mu nenahmatáš tep...

naslouchej noci...v záři neonových hvězd...

v dešti potlesků panelových večerů...než tě rána ukřičeně uspí...

...

stočený v klubíčku v králičí noře...

a dost možná, že na konci duhy je poklad...

za víčky dálku...v dlaních moře...

pozdní ráno je na tahu...dává mat...

...

zatímco sníme během elektrických nocí...prorůstáme kořeny věčného města...

 

V ulicíCH

 

 Sněží…

…a život kolem mrtvým tempem běží…

…po ulicích válejí se cáry…

…z kanálů stoupají oblaka bílé páry a měsíc…

…jakoby se styděl…

za to, co doposavaď  viděl…

 

Svítá…

…a život kolem v mrtvém tempu lítá…

…na ulicích jen torzo starý káry…

…v křoví stokrát použité máry a měsíc…

…jakoby se styděl…

za to, co doposavaď  viděl…

 

Končí…

…noc a život v mrtvém tempu…

…na ulicích první ranní vraždy…

…co bylo - přetrvá už navždy a měsíc…

…jakoby se styděl…

za to, co doposavad viděl…

 

Zase pozdě

 

Zas...

praskot kostí nezvanejch hostí...

sekera po ruce...špína a onuce...

 

pozdě...

bycha honit...slzy ronit...

ptáš se proč?...do zdi skoč...

...

v křížku s osudem a osud s křížem...

ten co tam visel...rány mu lížem...

 

Kapka krve

 

V domě bez světel...vysál jsem všechnu vodu...

kříž na zdi a krev...z betonových schodů...

 

V domě bez světel...usnul jsem na skelné vatě...

v podkroví svitu měsíce...pohřbil jsem malé dítě...

 

...jako dítě větru...jako kapka krve...stěhuji se z jedné komory...do té druhé...

 

Pohřební

 

V kuchyni rozteklých příborů večeřím s tichem...

hodiny mi odsypaly další okamžik...

stará deska praskala jako kůže...

když jsem věštil zítřejší den ze dna včerejší kávy...

...

včerejší den se rozplynul jako popel na mém parapetu...

právě když jsem přemýšlel jak pozhasínat všechny ty světla co mi chodí do pokoje...

abych se schoval svému stínu, který mě provází...

stejně jako pocit, že mohu připravit novou rakev, abych pohřbil další den...

 

vše se točí v kruhu jako lžička v rozpustné kávě...

co bude zítra?...pozhasínám všechny světla...

schovám se svému stínu...

pohřbím další den...

 

Samota

 

Koukala z okna a zavírala oči...
usínala...
kolem ní projížděly vlaky a ona se ztrácela ve tmě...
nedokázal jsem jí říct, že má vystoupit...
přejela dvě stanice...
a já jí nemohl milovat...

SAMOTA