Umřela mi máma... Složil jsem pro ní písničku, tak ji sem dávám.
Text:
Náš je kraj,
krajinou domova
tě nespasí.
Znáš jen strach
a smích a prosení.
Tak co víc si přát
Matko Boží na skříni.
Tam za řekou,
kde zármutek neplatí.
Čekáme všichni na sebe
a každý na jedno objetí.
Když procesí se promění
v žal na chvíli.
Tak jsem sem dnes dal dvě nové skladby z připravovaného alba Postsnění. Jedná se prozatím o dema a jak vidno, The Emokluk je momentálně ovlivněn dost shoegaze. Dokonce tak, že se zdá, že nové album Postsnění bude plně shoegazové, zároveň však s ambientními prvky (skladba Oblaka). Tedy příjemný poslech a tak.
Po osmi letech, poté co pořídil jsem si dva nové kytarové efekty a začal se, po vyčerpání psaním dvou knih, opět více věnovat hudbě, rozhodl jsem se, sem umístit čtyři nové skladby! Respektive! sic! jedná se o předělávku od Mňagy - Motýla! Takovou hurá verzi, snad jednou dodělané skladby Chlapeček u plotu. Nepojmenované náladovky, která ani nemá pořádný konec a písničky, která je ze všech nejstarší, ještě udělaná v roce 2014 - s pracovním názvem Naděje je, ježto měla sloužit jako zdržovací píseň plná víry od toho, aby můj děda umřel. Leč nestalo se a děda skutečně umřel a já jí dal na dlouho k ledu a asi ji ani nikdy nepoužiju, ale sem ji dám. Takže mám-li tu vůbec ještě nějaké fanoušci - hola, hola sem, poslechněte si, jak The emokluk zblbnul.
