LAJKA
...je něco jako Ježíš
...je něco jako Ježíš
První dvě nahrávky (bohužel jde o fragmenty) jsou prodchnuté jednoduchými mužskými představami, démonskými prográmky a dekadentním pseudohumorem, jde o kolektivní halucinaci, jíž jsme dosáhli po programovém pohybování se na hranici trapnosti.
Dosáhli jsme tak zcela promyšleného a osobitého bilinguálního výstupu, který jsme nahráli za použití primitivní techniky v jednom světlejším pokoji ze dvou, jednoho poměrně temného bytu s kotlem na tuhá paliva. Nepili jsme nic, nekouřili nic a přesto jsme se najednou ocitli v magickém kryptočasoprostoru. Složité prolínání rytmů a dopodrobna promyšlené, poměrně trapné texty, záměrná nedoladěnost a nesladěnost je námi nezavrhovaným druhem hudební řeči. Nebojte se neposuzovat a zjistíte, že opakovaným poslechem se vám tato hudba bude zdát skutečně geniální. Tento postup používají i ty největší hvězdy. Opakování je přece matka moudrosti, jak tvrdívají jejich ideologičtí bázotvůrci. My vám říkáme pravdu a to je naše síla.
Dlouhé kakofonické plochy střídají pečlivě odměřované chvíle ticha, nebo hudebních klišé, kterých si v tom okamžiku můžeme skutečně vážit, nebo dokonce považovat, můžeme je pochopit, a můžeme pochopit sebe, jak na nás v dnešní uspěchanosti působí například hluk velkoměsta.
A nyní věc nejdůležitější: Jak tuto hudbu správně poslouchat? Je třeba, aby se člověk uvnitřnil, a to jakýmkoliv způsobem. Jde o přeladění frekvence mozku, jde o zastavení interpretačního toku a samomluvy. Dobré je se rytmicky pohupovat, exorcisticky poskakovat po pokoji, nebo si lehnout do co nejpodivnější polohy a v ní setrvávat. Ve zkratce jde o to přelstít svoji každodenní rutinu, nestydět se (koho také, že) a pozorovat svoje skutečné TENDENCE.
Děkuji. Váš Archetypátor Lajka