TELEFON nyní:
André Bhópál – bicí; Keč – basa, zpěv; Ass – kytara, zpěv; Ctib – zpěv
TELEFON kdysi:
1) Urb – basa; Fekál – bicí; Ctib – zpěv; Keks – kytara
2) Urb – basa; Fekál – bicí; Ctib – zpěv; Hawran – kytara
3) Urb – basa; Fekál – bicí; Ctib – zpěv; Zajíc – kytara
**********************************************************************************************
Texty skladeb, které jsou tu ke slyšení:
stařec
byť by se ti zdál ten nejhezčí sen,
udeří ráno
a všecko to, co k tomu patří, vyrazí ven
širokou branou
úzko ulic, mrazem fetu vyztužené
zející tváře
co čekáš, když bůh je tu oslnivý mladý dravec
rozhlížíš se kolem, co kde fungovalo,
a je to mazec
ani stín po inspiraci, ani stopa,
jen jiná fáze
úzko ulic, mrazem strachu vyztužené
zející tváře
co čekáš, když bůh je tu potměšilý mstivý stařec
přirozený vztahy
přirozený vztahy
zabít, či být zabit
jsme každý sám, a nahý
a vyrážíme zkusit,
jaký je to pocit,
když oheň šlehne nocí
co chcete po dětech?
„Je fuk, co chceš,“
zaryčí žár
„ Ten zvuk nevymažeš,
odteď jdeš dál
a nic se nedá spravit“
velikáni dobra
na plotě je pták
velikáni dobra
na pozadí
tiše stoupá tlak
velikáni dobra
za nás svádí
bitvu o soumrak
velikáni dobra
nebe je krvavé jak sláva
na plotě je pták
velikáni dobra
zleva, zprava
kšá! velí
a lid?
tomu je líp
když ví,
že shit
svůj shit
připíše nepříteli
není to jen tak
velikáni dobra
vcelku skrytě
život - v žebrech hák
velikáni dobra
táhnou si tě
sny přes kopírák
velikáni dobra
majitelé vztahů
na plotě byl pták
velikáni dobra
už je v tahu
déšť slov
padá
nechci
skončit
pod hladinou
stáda
bez sebeúcty
a s kocovinou furt
Zdar a sílu, tu Ctib. Pro ty z vás, které zajímají fakta, se pokusím stručně a suše shrnout historii kapely Telefon.
Skupinu (tehdy ještě bezejmennou) dal dohromady na podzim roku 1992 basák Urb. Předtím drtil saxofon ve valmezských Nic složitýho, později v rožnovské partě s bizarním názvem 4 kapely ing. Morisáka. Z těch prvních vytáhl kytaristu Kekse, v těch
druhých se seznámil se mnou. Vznikající kapela přijala název Telefon. Bubeníka jsme našli až po nějaké době hledání – to když nás překvapilo, jak dobře buší do škopků Fekál, kytarista a zpěvák tria 77 (později změnili název na Complicité Candide). A
opřeli jsme se do toho.
Záhy byl na světě první repertoár. Výhradním autorem muziky byl Urb (texty mám od počátku až dodnes na svědomí především já). Měl poměrně vyhraněnou představu, co chce hrát, a vtiskl skupině podobu, kterou měla v tomhle období. Zaznamenaly ji dvě
nahrávky. Tu první, bezejmennou, jsme nadrtili na čtyřstopák ve sklepní zkušebně v podzemí rožnovské ZUŠky, tu druhou, nazvanou Fingovaná sebevražda, naživo v malém sále místního kulturáku.
Pak přišla první kytarová rošáda. Kekse přestal Telefon bavit. Po dlouhém hledání nastoupil na jeho místo Havran, se kterým jsme se znali ze 4 kapel. Muzika (pořád skládal hlavně Urb) přiostřila, potemněla, taky texty se začaly měnit – namísto
osobních výpovědí teď stále častěji přicházela řeč na společenská témata. Nahrávka této sestavy vznikla v pronajaté chatě v kopcích nad Horní Bečvou. A přestože se zvuková kvalita nezapíše do žádné síně slávy, byla to velmi důležitá zkušenost – šlo o
první nahrávku pořízenou vlastními silami. Tedy přesněji řečeno silami Fekála, který se tehdy začal o technickou stránku nahrávání silně zajímat (vydrželo mu to dodnes). Celý pásek nikdy nespatřil světlo světa, třemi písněmi jsme ale později doplnili LP
Háková panenka.
Pak přestal stíhat Havran, na jeho místo byl dosazen Ass Zajíc – a na světě byla nejdůležitější, vnitřně velmi silná, byť ne bezproblémová, sestava Telefonu. Urb přestal být jediným autorem muziky, čím dál víc skládal Fekál, sem tam i Zaj a já,
písničky vznikaly i jako výsledek společných improvizací ve zkušebně. Nahráli jsme Hákovou panenku (zčásti ve studiu Poličná, zčásti na čtyřstopák ve zkušebně v garáži; desku vydala v roce 1997 Malárie), objeli hromadu koncertů zde i v zahraničí
(Slovensko, Polsko, Litva, Estonsko, Finsko, Švédsko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Švýcarsko), nachystali nový repertoár… Ale ten už jsme nestačili pořádně nahrát. Urb byl stále více nespokojený se Zajeho hrou a napjatá situace
vyústila na jaře 1999 po návratu z turné po Itálii v rozpad. Část tehdy nejnovějšího repertoáru je zachycena na záznamu koncertu ze švédského Jönkepingu, zvukově však značně nekvalitním.
Dál je tahle historie spjatá především se souběžně fungujícími Complicité Candide. V nich už vedle Fekála hraje i Zajíc. Po čase odejde z Co-Ca basový kytarista, na jeho místo přichází Urb. Je to velká hráčská posila, ale jen na „dobu určitou“, a
když později kapelu opouští, velmi rázně přitom za sebou práskne dveřmi – tak rázně, že tím mizí z dalšího vyprávění. Pak to Co-Ca zkouší s Lukynem, až v roce 2005 beru basu do ruky já. Na jaře 2008 ale rána: kapelu opouští bubeník Plech. Complicité
Candide tak přestává existovat.
My tři osiřelí chvíli chmuříme, pak ale částečně prohodíme nástroje (Fekál od kytary a mikrofonu k bicím, já od basy k mikrofonu, Ass zůstává u kytary), přibereme do party basáka Kečupa, vzniknou první písně – a funguje to! Nová kapela zatím nemá
název, záhy si ale uvědomíme paralely se „starým“ Telefonem (většina sestavy, přístup k tvorbě) - a o pojmenování je rozhodnuto. První koncert hrajeme v květnu 2009, do roka a na stejném místě, kde jsme dali poslední gig s Co-Ca. V předjaří 2010 pak
natáčíme ve slavičínském studiu Unart a v domovském Vrahu novou desku. LP Smysl malých činů sice spatří světlo světa až po nepříjemných technických peripetiích (nejprve je vylisováno 500 desek s vadnou monofonní nahrávkou) , v prvních lednových dnech roku
2011, ale je tu!
(Ctib, březen 2011)