Válečná
Jít vstříc lepším zítřkům, co se s mlhou vytrácí,
splnit si své touhy, které plují v oblacích,
stát zas v plné polní, pachy bojů odsouzen,
žít s jediným přáním, světlejším než bílý den.
Národy válčej, to už pěknou řadu let,
tisíce křížů, místo míst, kde strom by kvet.
Fotku své ženy v ruce svíráš krvavé,
cítíš její parfém, jako poprvé.
Bodavý smutek řady roků provází,
při myšlenkách na boj v zádech vždycky zamrazí,
válečným řádem není možné život dát,
smutek jde dál, nezbývá než vzpomínat.
Národy válčej, to už pěknou řadu let,
tisíce křížů, místo míst, kde strom by kvet.
Fotku své ženy v ruce svíráš krvavé,
cítíš její parfém, jako poprvé.
Národy válčej, to už pěknou řadu let,
tisíce křížů, místo míst, kde strom by kvet.
Fotku své ženy v ruce svíráš krvavé,
cítíš její parfém, jako poprvé.
Národy válčej, to už pěknou řadu let,
tisíce křížů, místo míst, kde strom by kvet.
Fotku své ženy v ruce svíráš krvavé,
cítíš její parfém, jako poprvé.
