Pár skleněných očí, na co se dívá
pár ohořelých rukou, pro co se spíná
tmavé stíny na zdi zůstaly stát
to děti v písku snění stavěli hrad
Ó město, slunce zář
nebyla to, poznáváš?
Stín tváře mrtvé dívky proč ráno vstává?
A stín všech mrtvých dětí proč neustává?
A příznak rakoviny proč se tu vznáší?
Pro další pokolení tiše si kráčí
Ó město, slunce zář
nebyla to, poznáváš?
Když zvony smrti zněli svou krutou krásou
pro trosky v jejím městě to bylo spásou
za mořem v jiných městech hlídali zisky
a velka břicha děla – vždyť je to lidský!
Ó město, slunce zář
nebyla to, poznáváš?
Na druhé straně světa i přes tu dálku
prý jeden moudrý rozkaz ukončil válku
dvě slunce na obloze hořela krásně
potom to lidem došlo, smrt psala básně
Ó město, slunce zář
nebyla to, poznáváš?
