Tahle píseň je vzpomínka na rok 89, když já jsem byl malej kluk a něčemu jsem věřil.
Byli jsme jak bratři, jenom ty já.
Tobě bylo patnáct a mě sedmnáct.
Vždycky jsi mi říkal proti větru běž.
Svejm kámošům důvěřuj, svejm kámošům věř.
Kámoš vždycky pomůže, když ti bude nejhůře,
tak to byly tvoje slova, vzpomenout si nemůžeš.
Tak už mi ty prachy dej,
tak nebuď na mě zlej,
jsi můj kámoš velikej,
kámoš velikej.
V devětaosmdesátým jsme všichni bratři byli,
jedni šli hned nahoru a druhý dolů spadli.
Kde je solidarita, která byla v nás.
Já začnu křičet do světa
dokud nevyřvu si hlas.
Tak už mi ty prachy dej,
tak nebuď na mě zlej,
jsi můj kámoš velikej,
kámoš velikej.
Kámoš velikej,
něco si přej.
Byli jsme jak bratři jenom ty já,
Tobě bylo patnáct a mě sedmnáct.
Tak už mi ty …..
