velké pohromy oddělují
dlouhé věky které procházejí
ale některé principy jsou trvalé
pod hvězdnou klenbou
jsou mechanismy které brzdí
pozorovatelovo pochopení
božského geometrického řádu
ale ty hranice se stál posouvají
vrozené nutkání tlačí generace aby se dívaly nahoru a modlily se
přání které je nesobecké, ať nás evoluce vykoupí z našich chyb
jestli nenudíme stvořitele v našem vysněném světě
potom ať je našim potomkům dovoleno víc a zůstanou součástí
nejsme tady pro nic
průkopnické paprsky se setkávají
v očích pozorovatelů hvězd
věčně přítomní kronikáři
zaznamenávají ten štafetový závod
Isis a Osiris
věk Vodnáře
došlo to takhle daleko s tím co bylo přísaženo
že vím že i kdybych nyní umřel a znovu se narodil
ucítím ten stejný vnitřní tah znovu za tebou
i když se zřítí nebe, galaxie se zhroutí do svého jádra
stejně pořád ta touha, ten princip lásky, obejme hvězdný oheň
a dá nový život . . . tušení světla
