ne že bych byl o něco
blíže k nalezení vlastního směru
celý svět je nepřítel
klání predátorů
je tohle přirozený způsob, jak prosazovat osobní zájmy?
není to moc obecně prospěšné, tohle nechvalně známé přežití nejsilnějšího
je mnoho organizací
které tvrdí, že ti můžou zachránit zadek
ale nečekej žádnou spásu
chtějí na tom jen trhnout svůj podíl
každopádně máš volnost v prozkoumání
co může být v jádru, ale
porozumění není zaručeno
nakonec stejně budeš dělat to
co nechceš aby bylo děláno tobě, protože
okolnosti mění přístup
jaká je naše šance
se oprostit
vědomě strhnout brány podobnosti našich osudů
cítit v našich náladách
čistě jen příchuť
chemické kaše v našich tělesných strojích
s čím bych si teď měl vyplnit čas
abych se zabavil předtím, než to vzdám
něco mě vodí za nos
říká to, ať se toho chytnu za ruku
ale když se poddám, zůstanu stále při zdravém rozumu?
je lepší nic neříkat
protože je tak těžké vysvětlit
všechny ty znepokojivé myšlenky, vize, paralely
jisté zájmy by mě mohly opět strčit do cvokárny
situace míjejí jedna druhou
s občasnými výpadky plynulosti
kmitání mezi pozorováním
a pozměňováním skutečnosti
někdy se dokonce zdá
že to nejsem já, kdo točí volantem
skrz kolik závojů mé oči opravdu hledí?
ne, viděl jsem toho příliš
abych stále věřil na náhodu
nebo že není nic jiného
než to, co běžně vnímáme
k ničemu jsou označení jako ‚slepý blázen‘ nebo ‚paranoik‘
život se chopí každé šance, aby přetrval na pokraji prázdnoty
