pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno
otrokem vlastní lenosti, kousek po kousku ti utíká čas
nesnášíš ten pocit látek, které ti zamlžují hlavu
tak si je dáš znovu, aby sis oddechl a zapomněl
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
když jsi byl mladší, vše se zdálo být právě ve tvých rukou
teď si myslíš, že nejsi ten, na kom závisí tvůj osud
zajímalo by tě, proč bys měl dělat věci podle ostatních
neřešíc problémy odmítáš hry, které hrají
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
oni jen chtějí hrabat všechno to bohatství
a já říkám Udavte se!
oni nikdy nepocítí to uvolňující potěšení
z bytí na mizině
svěřování našich životů do rukou ostatních
nás potom činí, když jsme úplně sami, slabými
ale co když se jednoho dne probudíme
a zjistíme, že venku zuří válka
všichni budeme celkem slušně v prdeli
a kdo z nás pak bude mít víc?
pro pohodlný život zatracujeme svou svobodu
svazujeme se všemi těmi nesmyslnými pravidly
odmítáme svou přirozenost kvůli nějakým omezeným důvodům
plni sobectví se často chováme jako blázni
pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno
bloudíc v kruhu se krok za krokem blížíš ke konci
zdá se to mnohem méně obtížné, až někdo řekne
byl to týpek, který měl nápady, o které se nikdy nepodělil
chceš čekat?
máš na to čas?
už jsi rezignoval?
chceš zahodit
to, co máš v hlavě,
opustit své vlastní plány?
