Přítel Spolčení
Malá ukázka z nahrávání nového alba cermaqua "Přítel holubů" u Karkula na Dlouhé Louce, na níž se podstatným způsobem podílela část Spolčení (Karkules, Nanuk, Ivan); přispěla i naše bývalá zpěvačka Vejdula.
PK
Malá ukázka z nahrávání nového alba cermaqua "Přítel holubů" u Karkula na Dlouhé Louce, na níž se podstatným způsobem podílela část Spolčení (Karkules, Nanuk, Ivan); přispěla i naše bývalá zpěvačka Vejdula.
PK
Spolčení hlupců děkuje všem, kteří přišli do Božáku na společný koncert s cermaquem a Mancuso!
Tolik by se chtělo napsat o výborné atmosféře, která v klubu vládla. O vyděšeném telefonátu maminky naší zpěvačky Áji Hackerové, že tatínek se oproti všem plánům nevrátil z restaurace. O panu Juliusi Holáskovi z dua Pohřební bratrstvo (důsledně jej prosím oslovujte Julie, neboť právě tak se jeho půvabné jméno skloňuje), někdejším členu hudební skupiny Mancuso, který se na koncert důstojně dostavil v přestrojení za Švejka, aby zaplatil vstupné a po dvaceti minutách, dávno před zahájením produkce, zase klub opustil absolutně zpit (jak jen to udělal?!). O nečekaném, triumfálním příchodu otce Hackera, nápadně fyzicky podobném Ivanu Martinu Jirousovi, který se připotácel absolutně zpit (tušíme, jak to udělal...), vstupné nezaplatil a všem okolostojícím stylově sliboval dát přes držku, pokud proti tomu snad budou cokoli namítat... (mne osobně škrtil pod krkem, a cítím se tím obzvláště vyznamenán, Ájo!). O rozbité promítačce, která fatálně ovlivnila promítání našeho klipu (již brzy na bandzone a facebooku v odpovídající obrazové i zvukové kvalitě!). O skvělém výkonu cermaqua doprovázeném fenomenálním varnsdorfským baskytaristou Ivanem Paisrtem (viz foto) a našimi neméně zdatnými Nanukem a Karkulem. O úžasném koncertu kapely Mancuso, která si nezasloužila předchozí popůlnoční odchod části publika (dlouho mi bude hryzat svědomí za zvolené pořadí kapel...). O vynikajícím zvuku, který neplánovaně udělal Fráňa, a za nějž mu patří obrovský dík. O velice příjemné osecké afterparty... Ale život nepíše jen blankytné básně, píše i prózu, vobyčejnou, zaprášenou prózu. Tak tedy:
Po více než roční spolupráci nás opouští basák Marek Mrvík. Jeho hudební cesty se napříště budou ubírat jinudy. Marku, moc děkujeme, bylo nám radostí, a přejeme hodně štěstí!
A co Spolčení? Dál už nic? Jen noci černý jako tráva u dálnic? (jak zpívá cermaque...)
Ne. Vítej ve Spolčení, Ivane Paisrte!!!
PK